Naměřené hodnoty radioaktivity u divočáků překračují až desetinásobně povolené limity. Podzemní houbu jelenku, která to způsobuje, ale lidé běžně neznají. Je to malá ježatá houba podobná malé pýchavce. Patří do skupiny nejedlých hub.
"Tato houba má mnohem větší schopnost zakoncentrovat radiocézium než půda, na které roste. Jedná se stále o zbytky z radioaktivního mraku po jaderném výbuchu v Černobylu. Nad Šumavou tenkrát hodně pršelo, spolu s deštěm dopadlo na půdu poměrně velké množství radioaktivních látek. Houba je radiocéziem nasáklá a tím, že ji divočáci konzumují, se dostává do potravního řetězce," upřesňuje profesor Ústavu biochemie, chemie a biofyziky VFU v Brně Petr Dvořák.
Jeho poznatky potvrzuje i Jan Borovička z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd v Řeži. Podle něj mají jelenky schopnost absorbovat neškodné cezium, které se v přírodě vyskytuje běžně. Akumulují ale i cezium 137, které je radioaktivní. Tyto nebezpečné látky absorbují všechny houby - například i běžně sbíraný hřib hnědý, jenže jelenka obecná má schopnost jich akumulovat více.
Jelenku člověk v zemi těžko najde, ovšem divočák ji nalezne snadno. Roste asi pět centimetrů pod povrchem země.
Nejvyšší hodnoty radioktivity mají divočáci v těle na podzim a v zimě, kdy převážně ryjí a nemohou se napást. Nadlimitní hodnoty mají především selata a menší prasata, která se právě nejčastěji loví a konzumují.
Radioaktivitu masa lze snížit vařením v tlakovém hrnci
Radioaktivita ve svalovině divočáků může být rizikovým faktorem, co se týče vzniku rakoviny, pouze pokud by konzument snědl velké množství kontaminovaného masa.
"O riziku rakoviny můžeme hovořit v případě, že by někdo snědl asi čtyřicet kilogramů kontaminovaného masa za rok. Vše samozřejmě záleží i na dědičných dispozicích a imunitě jedince," vysvětluje profesor Dvořák.
Přesto podle něj existuje možnost, jak maso radioaktivity zbavit. "Stačí jej uvařit v tlakovém hrnci, takový proces sníží radioaktivitu na polovinu, v případě opakovaného vaření dokonce až o 70 procent," říká Dvořák.
Samotnou jelenku by člověk pozřel jen velmi těžko. "Dost dobře se totiž sníst nedá. Uvnitř obsahuje jen pěnovitou černou hmotu," vysvětluje Borovička s tím, že i kdyby ji někdo pozřel, není v nebezpečí. Aby tato houba ublížila, musel by jí dotyčný sníst obrovské množství.
Po havárii jaderného reaktoru v Černobylu dne 26. dubna 1986 se vyšetřovala i vysoká zvěř a například houby, ale zjišťované hodnoty radioaktivity postupně s lety klesly hluboko pod limit. U divokých prasat jsou ale stále nepravidelně zjišťovány nadlimitní hodnoty, proto je odborníci pravidelně vyšetřují.
