"Nabídka Českého mobilu je mlhavá. My v tuto chvíli bohužel musíme spíše počítat s tím, že připojování knihoven na internet se může výrazně zpomalit, ne-li dočasně zastavit," stěžuje si Michal Hora z vedení Národní knihovny v Praze.
Původně měl být na tento program - Zemanův kabinet ho v květnu schválil jako "strategický dokument", který dále řeší i oblast elektronického obchodování či ochranu osobních dat - ve státním rozpočtu vyčleněn samostatný balík peněz. V konečné verzi šlo o nemalou částku: čtyři miliardy osm set milionů korun. V rozpočtovém návrhu na rok 2000 však kapitola Státní informační politika chybí.
Podle ministra financí a předsedy vládní Rady vlády pro státní informační politiku Pavla Mertlíka to neznamená, že by koncepce spadla pod stůl. Její prioritní projekty budou podle Mertlíka zajišťovat jednotlivá ministerstva ze svých rozpočtů.
"Podle pana ministra nic ohroženo není, rok 2000 lze považovat za jakýsi nultý, rozjížděcí ročník celého programu," říká Libor Vacek, mluvčí ministerstva financí, a dodává, že dva klíčové body - školy a knihovny - na sebe převzal Český mobil.
Ani v Českém mobilu však zatím nedokážou říci, jak a kdy přesně své závazky splní.
Podle zástupce společnosti Český mobil Darrena Walkera firma všechny body smlouvy dodrží. "Český mobil všem závazkům dostojí. Prvořadý je však start samotné sítě, který plánujeme na polovinu ledna 2000. Pak začneme automaticky pracovat na zajištění celé smlouvy," informuje Walker.
Závazek Českého mobilu je ve smlouvě popsán takto: firma plánuje "financování technologické infrastruktury, která by poskytla propojení na internet všem školám a knihovnám České republiky". Tento úkol chce Český mobil splnit v "tříletém období". Další údaje - například to, zda takto formulovaný závazek zahrnuje i počítače a software - ani bližší harmonogram prací není podle Darrena Walkera zatím možné sdělit.
Projekt, s kterým původně počítala státní informační politika, měl podle Michala Hory z Národní knihovny jasně určený harmonogram a technický rozsah prací: do dvou let se mělo na internet připojit osm set knihoven, přičemž vládní program by hradil i počítačové vybavení, školení obslužného personálu a jeden rok poplatky za připojení.
Rozpaky na straně knihovníků i zástupců školství vyvolávají věcné omyly v nabídce Českého mobilu. V jeho smlouvě s ministerstvem dopravy a spojů je například chybně vyčíslen počet veřejných knihoven. Projekt zcela pomíjí, že přes tři sta knihoven se v uplynulých letech už k internetu připojilo díky grantovému programu ministerstva kultury, respektive v rámci programu Obnova venkova ministerstva pro místní rozvoj.
Knihovníci paradoxně upozorňují i na to, že plán Českého mobilu zachází zbytečně daleko. "O skutečné potřebnosti připojení na internet nyní můžeme obecně mluvit v případě knihoven, kde je stále přítomen profesionální knihovník. Těch je necelá tisícovka a vesměs ve městech a obcích nad patnáct set obyvatel.
Připojení knihoven, kam třeba dochází dvakrát týdně dobrovolný pracovník, je třeba řešit případ od případu, neboť mnohdy by nebylo účelné," tvrdí náměstek Národní knihovny v Praze Vít Richter. Přitom závazek Českého mobilu mluví o více než šesti tisících knihovnách.
S NÁMI NIKDO NEJEDNAL
A nadto: ani na ministerstvu kultury, pod něž spadají knihovny, ani na ministerstvu školství o plánech Českého mobilu ještě před několika dny prakticky nevěděli. "Chystáme se zaslat Českému mobilu dopis, aby nás podrobně informoval o obsahu a smyslu smlouvy," uvedl náměstek ministra školství Jaroslav Soural na konci minulého týdne. Blanka Koubová, která na ministerstvu zodpovídá za knihovny, neví, že by kdokoli z ministerského úřadu s firmou jednal.
O záměrech Českého mobilu, zatím nemá dobrou představu ani Rada vlády pro státní informační politiku. Tato skutečnost však ukazuje také na dosud velmi slabou roli tohoto orgánu při výkonu své základní a vlastně jediné funkce. Vláda radu zřídila vloni na podzim právě proto, aby centrálně koordinovala výstavbu plánovaných informačních systémů. To se radě zatím nedaří.
Její letošní snaha uplatnit v návrhu rozpočtu pro rok 2000 finanční požadavky na státní informační politiku ztroskotala také na tom, že včas nevypracovala takzvaný akční plán, který by náležitě specifikoval, na jaké projekty a v jakých částkách chce věnovat peníze, a který by potom Pavel Mertlík jako předseda rady mohl s klidným svědomím tlačit do vlády.
NEBEZPEČÍ DEVALVACE
Zástupci zdejší odborné veřejnosti se až na některé dílčí výhrady shodují, že sama koncepce, která vznikla na půdě odborné pracovní skupiny pro telekomunikace a informatiku při ČSSD, je věcně dobrá a že je na úrovni obdobných, vesměs ovšem již realizovaných programů států západní Evropy.
Cílem koncepce je - zjednodušeně řečeno takové informační prostředí, v němž by stát co nejméně obtěžoval občana při sběru a shromažďování potřebných dat. A naopak: občan by měl mít co nejjednodušší přímý osobní přístup k co nejširšímu spektru informací. Souběžně s tím má státní informační politika brát na vědomí, že stále více obchodních transakcí a právních úkonů se stěhuje z papíru do elektronické podoby. Příkladem je předpokládaný zákon o elektronickém podpisu, který postaví elektronické dokumenty na roveň tištěných materiálů tak, aby mohly být třeba použity v soudním důkazním řízení.
K pochvalám za vypracování koncepce však nyní již znějí i varovné hlasy, že tento výchozí vklad Zemanova kabinetu - k jehož dobru je třeba přičíst i fakt, že žádná předchozí vláda text řešící vstup České republiky mezi moderní informační společnosti nepředložila - může být zpožděnou a roztříštěnou realizací značně devalvován. "Informační politiku jsme vymýšleli a prosazovali také proto, že vyjde stát mnohem levněji, než když si bude každé ministerstvo, každý úřad hrát na vlastním písečku," upozorňuje Jiří Kofránek, předseda zmíněné odborné skupiny sociálních demokratů.
"Rada vlády pro státní informační politiku je ovšem složena 'zase jen' ze zástupců jednotlivých ministerstev a ti podle mých informací zatím raději hájí své resorty a své peníze, než by se snažili o jednotnou koncepci," dodává k tomu Vít Richter z Národní knihovny.
