"Snažím se zachránit dům, který postavil můj otec," říká Giuseppe Micciche, obyvatel městečka Licata na jihu ostrova. Jeho příbytek však stojí příliš blízko pobřeží a při stavbě nebyly respektovány všechny příslušné úpravy a nařízení.
Pouze v oblasti Agrigenta srovnaly loni buldozery se zemí stovky domů. Někde ještě na prádelních šňůrách viselo čerstvě vyprané prádlo. Hotel na břehu moře byl zase vytlačen do vln, i když si hosté ještě nestihli vzít zavazadla. Pod buldozery skončily i automobily v garážích, stánky se soškami papeže a Davida i obchůdky s ovocem a zeleninou. Letošní rok zřejmě nebude lepší.
Bourá se každé jaro
Drastické bourání se koná každé jaro, před nástupem vrcholné turistické sezony. Malebné Agrigento, které je domovem nejokázalejšího souboru antických chrámů mimo území Řecka, je pro buldozery cílem číslo jedna.
V okolí archeologického parku je nová výstavba zakázána už od roku 1968. Přesto jsou okolní kopce posety stovkami nových a napůl dokončených domů. Nezákonní usedlíci si postavili i kostel. Nejenže domy hyzdí krajinu, ale mnoho z nich nesplňuje ani bezpečnostní a hygienické normy. Některé stoky ústí do moře a smetí se hromadí kolem silnic, protože majitelé těchto obydlí nemohou zažádat o městské služby.
Některé stavby jsou na nebezpečných útesech a na místech, která by na základě přísných italských zákonů o výstavbě nikdy nemohla být schválena.
Podle zdejších obyvatel byla situace ale vždy taková. "Tímto způsobem se to tady nedělá," odpověděl Micciche na otázku, proč jeho otec nepožádal o stavební povolení. Zdlouhavé běhání po úřadech a vyřízování četných žádostí o legální povolení může trvat i několik let. Navíc je to drahé, získat všechny potřebné dokumenty někdy stojí až několik tisíc eur.
Výsledkem je, že každý rok jsou položeny základy k 8500 nových domů. Do dneška bylo ve vzdálenosti 150 metrů od dříve nedotčeného sicilského pobřeží postaveno na 170 tisíc černých staveb, převážně hotelů a soukromých obydlí.
Za všechno může mafie
Podle ekologické organizace Legambiente, podporující likvidaci domů, řídí stavební společnosti, které zajišťují výstavbu ilegálních budov, 22 různých mafiánských klanů. Jejich volební příspěvky dlouho určovaly způsob, jakým věci na Sicílii fungují.
Nyní přichází další zvrat - regionální prezident Sicílie Salvatore (Toto) Cuffaro přislíbil obnovit kontroverzní mandát z roku 1994, který některým nezákonným stavbám zaručuje "milost" za podmínky, že mají opodstatnění a že jejich majitel přistoupí na vysokou pokutu. Po této zprávě bylo na Sicílii téměř přes noc postaveno mnoho nových nezákonných staveb, jejichž stavitelé směle uskutečňovali své plány a doufali, že oprávnění časem získají.
Legambiente společně se Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) označila tuto "amnestii" za neslýchané popření likvidační kampaně a vyhlásila válku italské pravicové vládě. Itálie navíc uvažuje o přijetí opatření, které by umožnilo rozprodat větší část půvabného sicilského pobřeží, což by mělo za následek další nezákonné stavění.
Zdá se, že z tohoto kruhu není cesta ven. Kromě ekologických aktivistů je totiž těžké najít někoho, kdo ze současné situace netěží. Nezaměstnanost nejmladší sicilské generace se pohybuje okolo 40 procent a celý proces, ať už ilegální výstavba nebo legální ničení, vyžaduje pracovní sílu. Mnoho Sicilanů se také živí prodejem stavebního materiálu - betonu, zdiva a jílu pro známé terakotové střechy.
Možná nejlepší způsob, jak by se mohla Sicílie sama dostat z této pasti, je, aby likvidační týmy za dne pracovaly rychleji než stavební skupiny v noci. Do té doby bude jaro na Sicílii ve znamená buldozerů.
