Rozhodně nelze říci, že před rokem bylo riziko pandemie nízké a teď, když se zprávy o ní valí ze všech stran, je vysoké.
Roli hraje, možná trochu paradoxně, i fakt, že se chřipce věnuje tolik pozornosti. Ještě poměrně nedávno se například nijak zvlášť nezkoumalo, proč občas někde umírají ptáci - souvislost lidské a ptačí chřipky nebyla totiž zřejmá.
Hrozící pandemie se dá nejspíš přirovnat k povodni: o té se také mluví jako o stoleté nebo třeba pětisetleté, ale přitom to neznamená, že by velká voda tento harmonogram nějak zvlášť dodržovala. Někdy přijde dřív, nebo také mnohem později.
Pandemie může vypuknout už příští rok, ale zrovna tak až za deset let. Stejně tak se nedá říci, jak rychle a kam všude by se chřipkové vlny vyvalily.
Ani odborníci nemají jasno v tom, kolik lidí by onemocnělo a případně zemřelo. Neví se ani to, jak závažný průběh by ptačí chřipka během pandemie u lidí měla.
Po pravdě řečeno, stoprocentní není ani to, zda by ji způsobil virus, který je dnes podezřelým číslo jedna.
Panika, která se některých lidí zmocňuje, není na místě. Avšak ostražitost a konkrétní kroky, jimiž se dají zmírnit následky pandemie, ano.
Právě tady je na řadě stát, aby se postaral o své občany a sehnal jim například léky nebo očkovací látku, protože lidé sami toho proti případné pandemii mnoho nezmohou.
Je dobře, že se i Česko v těchto otázkách angažuje. Vláda by měla udělat z pandemické chřipky téma, které si zasluhuje pozornost. Jinak by nezbylo než doufat, že pokud pandemie vypukne, nebude mít virus tolik síly, kolik mu dávají nejpesimističtější předpovědi.
