Od podzimu, kdy se v rámci evropské mánie "dáme garance na všechno a všem" zaručilo za bankovní vklady i Česko, se nestalo v podstatě nic. Jen politici, analytici i úředníci s překvapením podle zveřejňovaných statistických dat zpětně zjišťují, jak moc špatně jsme na tom byli. Následně varují před ještě temnějšími zítřky, přičemž na síle temnoty a době temna se příliš neshodují. ¨
Objevily se desítky návrhů, co dělat. Kromě konkrétních věcí je v nich hodně obecných frází (zlepšíme, zrychlíme, podpoříme), evergreenů, které se pravidelně vracejí (garance, garance, garance), a opatření, která něco mohou změnit spíš v řádu let než měsíců (daně a podobné záležitosti).
Nicméně řada opatření navrhovaná nerozlučnými dvojicemi vláda/NERV i ČSSD/odbory je stejná. Jsou to ty "nadstranické" – třeba šrotovné, zateplování budov a další ekologické investice, zrychlení odpisů...
Shoda končí tam, kde nastupuje stranickost. Cíl je stejný – oživení poptávky, a tím nakopnutí ekonomiky – ale metody rozdílné. Rada mudrců vlády chce především pomoci firmám a podnikatelům přežít, aby museli propouštět co možná nejméně, nezavírali továrny, investovali a měli na mzdy, které pak lidé utratí. A rada mudrců Lidového domu chce hlavně pomoci lidem, kteří o práci přišli nebo mají malé platy – tím, že oberou lidi s nadprůměrnými příjmy vyššími daněmi a dají nejen tyto peníze těm ostatním, aby je utratili.
Oba způsoby jsou legitimní a rozpor mezi nimi logický. Jenže místo toho, aby v této důležité a vážné době hledaly obě strany politického spektra shodný základ a na něm stavěly kompromis, naplno se projevuje malost české politiky.
Jiří Paroubek předem odsuzoval jakékoliv vládní návrhy a okamžitě se staví odmítavě k čemukoliv, co vypustí z úst občanský demokrat či ministr financí. Když už není zbytí, alespoň prohlásí, že oni v Lidovém domě už příslušné opatření navrhovali dávno. Vláda má podobný přístup k návrhům sociálních demokratů.
I Slovensko, politicky mnohem rozdrobenější, než jsme my, už konkrétní opatření představilo a spočítalo, kolik to bude stát. Chce to trochu velkorysosti. Pro vládu by testem mohl být třeba návrh ČSSD, aby si stát na část nutných opatření půjčil formou dluhopisů od lidí, jako to učinil po povodních v roce 1997. A pro sociální demokraty zase myšlenka vlády na snížení sociálních odvodů státu, a tedy zachování většího počtu pracovních míst, které tak budou levnější.
Lepší je nějaký plán než žádný, podnikatelé alespoň budou vědět, s čím mají počítat. Pánové, prsit se, kdo koho lépe pošle do háje, na to dnes fakt není správná doba.
