Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na politickém školení vojska Standa zářil

  0:01aktualizováno  0:01
Pro sedmatřicetiletého strojvedoucího Jiřího Boučka z Kladna není cesta šéfa ČSSD Stanislav Grosse na politický vrchol překvapením. Už před řadou let se totiž mohl ve zcela specifickém prostředí přesvědčit, že Gross si dokáže prosadit své a ještě získat příznivce.

Kde se o tom mohl sedmatřicetiletý Bouček přesvědčit? U železničního vojska, kde s budoucím politikem sloužil na přelomu let 1988 a 1989.

Na politicko-výchovném školení v armádě prý Gross vždycky zářil. "Už tehdy Standa uměl hovořit tak, že si nikoho proti sobě nepoštval. Když bylo třeba jednat s lampasáky, byl nejlepší právě on, protože jim řekl, co chtěli slyšet, a všechno bylo v pořádku," vzpomíná Bouček na vojnu.

Jeho svědectví potvrzuje, že už tehdy se začal rodit neobyčejný talent Grosse, který stojí v pouhých pětatřiceti letech těsně před politickým vrcholem. Po předběžných jednáních dosavadních stran vládní koalice má na dosah post předsedy české vlády.

Kde lze hledat kořeny jeho talentu? "Jestli mám, či nemám talent, bych raději nechal na posouzení jiných. Je ale jasné, že velký podíl na mém vývoji měla má rodina, které jsem za to vděčný," říká Gross.

Za patnáct let v politice se vypracoval z mladíčka s dětským obličejem na jednu z nejmocnějších postav české politiky. Na rozdíl od současného premiéra Vladimíra Špidly ovlivňuje, kdo a na jaké místo usedne v nejvyšších státních a ekonomických službách. "Místopředseda vlády se musí zajímat o kvalitu kandidátů na významné funkce," řekl.

Grossova cesta z paneláku až na vrchol
"Kdybych vycházela z toho, co se o svém synovi dozvídám z médií, tak bych ho pomalu považovala za vyvrhela. Ne, nechceme o něm s manželem mluvit, médiím nevěříme." Rázný hlas matky možného budoucího premiéra zní zklamaně a rozhodně.

Pokud by mluvila dál, zřejmě by zopakovala slova, která pronesla už v devadesátých letech - s manželem nikdy nebyli nadšeni z toho, že jejich syn vstoupil do vysoké politiky, vadilo jim především to, že přichází téměř o veškerý volný čas i soukromí. Pokud však chce někdo hledat prapříčiny toho, kde se vzal právě v jejich synovi nesporný politický talent, je nutné začít v jejich rodině.

Pustili si společně Svobodnou Evropu
Zřejmě nejlepší přehled o jeho mládí podává útlá knížka z roku 1998 s ne zrovna originálním názvem Proč budu volit ČSSD, v níž Gross a jeho rodiče podrobně mluví o svém životě.

Při čtení si je možné představit poměrně typickou rodinu s dvěma dětmi, která bydlí ve starším paneláku na pražském Zahradním Městě. Rodinu, která nemá peněz nazbyt, jednou za rok si vyjede na dovolenou do Jugoslávie či Maďarska a jinak se věnuje práci.

Otec dělá řidiče auta, matka administrativní pracovnici, která si občas přivydělává po večerech psaním na stroji. "Opravdu nevím, kde syn našel vztah právě k politice," řekne ještě po telefonu paní Grossová.

Politika se skutečně v rodině nenosila, rodiče si s tehdejším režimem nijak nezadali, ale není pravda, že by se o ní nemluvilo. Ona sama vzpomíná na to, jak často měli puštěnou Svobodnou Evropu, i Gross se v minulosti nechal slyšet, že toto rádio poslouchal nezřídka dlouho do noci.

A navíc tady byl děda, za kterým jezdil na chalupu mimo Prahu. "Byl nesmírně sečtělý, mluvil se mnou o zajímavých věcech, které mně imponovaly a nesmírně zajímaly - ať už to bylo z historie, politiky a dokonce i filozofie," vzpomíná Gross v knížce.

Navíc byl děda, stejně jako je jeho otec, podle všeho veselý a společenský typ člověka, oba vyhrávali na různé hudební nástroje. To by mohlo vysvětlovat Grossův obrovský dar získat si lidi, což mu v jeho kariéře mnohokrát pomohlo. A je to také příčinou jeho letité popularity v průzkumech veřejného mínění.

Schopnost přesvědčit lidi si mohl vyzkoušet už na vojně, kde byl nepsaným mluvčím skupiny vojáků, a potom hned v roce 1990, kdy se po skončení dopravní průmyslovky a vojny vrhl do politiky. Zatím jde "pouze" o Mladé sociální demokraty, jenže Gross je záhy ústředním tajemníkem a posléze už i předsedou.

Smolný začátek, krach manželství
"Když jsem ho potkal poprvé, působil na mě dětsky, vypadal jak 'ucho'," vzpomíná na rok 1990 Richard Dolejš, který dodnes tvoří s Grossem téměř nerozlučnou dvojici. Zřejmě už tehdy poznal, že bude vždy spíše tím druhým, kterému o to více svědčí role Grossova muže v pozadí, který mu dělá asistenta a zároveň se stal předsedou vlivné středočeské organizace ČSSD.

"Už tehdy však bylo vidět, že má dar od boha v tom, jak komunikovat s lidmi, jak je ovlivňovat, jak si je získat, bylo mi jasné, že má pro politiku obrovské vlohy. Nebouchá do stolu, nezastrašuje je a oni jdou za ním," všímá si s dávkou obdivu Dolejš.

A ministryně školství Petra Buzková dodává: "Mnohdy vyjednal věci, u kterých jsem myslela, že jednoduše vyjednat nejdou." Rok 1990 přitom nebyl pro Grosse jednoduchý, přichází životní prohra. Hned po vojně se žení a záhy i rozvádí.

O tomto prvním manželství později téměř nikdy nemluví. "Byl jsem skutečně ženatý. Byla to láska, která vydržela po celou vojnu. Ale po mém návratu jsme zjistili, že naše cesta nevede stejným směrem. To se stává, život je zkrátka pestrý," podotkl Gross.

Podruhé se žení v roce 1996 a očividně má tentokrát mnohem více štěstí. S manželkou Šárkou, která o sobě jednou prohlásila, že je "absolutní antipolitik", má dvě dcery a podle všeho si velmi dobře rozumějí.

Uklidní napjatou situaci
Tím, že je Gross už v roce 1990 předsedou Mladých sociálních demokratů, získává možnost vstoupit do prvních důležitých dveří - může sedět na jednání užšího vedení sociální demokracie.

Není to zdaleka ještě ta dnešní velká ČSSD, která zásadně ovlivňuje chod země. Tehdy má ještě minimální podporou a vliv, nominuje však při volbách Grosse do České národní rady a Gross získává cenný poslanecký průkaz, který má dodnes.

A zároveň začíná vznikat jeho pověst mazaného kuloárního politika, pro kterého je parlament tím ideálním místem. Tady se tvoří politika, scházejí se důležití lidé, tady je nutné umět vyjednávat s lidmi, kteří mají často protichůdné názory a zájmy.

Poradce premiéra Vladimíra Špidly Lukáš Jelínek vypráví, jak zažil několik konfliktních jednání ČSSD, kam právě Gross přinesl uklidnění. "Když byla skutečně vypjatá atmosféra, on ji vždycky dokázal svým chováním zklidnit, má schopnost odlehčit věci, působit přátelsky a vstřícně. Nevím, nakolik to má v sobě a nakolik je to naučené, ale každopádně mu to vychází," dodává.

Tak ty vesty vyzkoušejte
Gross si také umí vytvořit tým spolupracovníků, nezřídka i z "tábora protivníků", kteří jsou k němu loajální a umožňují mu rozšiřovat jeho vliv. To, jak si Gross dokáže získávat příznivce, dokazuje i příběh Věry Duškové, která byla několik let nejbližší spolupracovnicí Jany Bobošíkové a připravovala jako dramaturgyně diskusní pořad Sedmička na Nově.

Brzy začala oceňovat, že jedním z mála politiků, kteří si udělali čas na debatu o Sedmičce i televizi, a zároveň zajít i na pivo, byl právě Gross. Dnes je Dušková mluvčí jeho ministerstva vnitra.

Podobně ředitel Grossovy kanceláře Zdeněk Šarapatka. Svého šéfa poznal, když za ním do sněmovny chodil jako poradce Miloše Zemana. "Hned mě zaujal schopností profesionálně zvládat tým. A také tím, že jeho spolupracovníci pro něj nikdy nebyli spotřebním materiálem, který se po použití našlape do popelnic. Věřte, že v českém politickém prostředí jde skoro o výjimku," tvrdí Šarapatka.

Poslanci ČSSD i Grossovi spolupracovníci často mluví o jeho "tahu na branku". Tedy schopnosti jít při debatách klubu či pracovních poradách k podstatě problému a co nejefektivněji jej vyřešit.

Například Dušková začne pro ilustraci vyprávět o nedávné poradě, na které se sešli Gross a policejní prezident Jiří Kolář. Debatovali o stížnosti poslance ODS Ivana Langera, který tvrdil, že neprůstřelné policejní vesty neprůstřelné nejsou. Gross se přitom zeptal Koláře, zda jejich neprůstřelnost zkusili. Na to Kolář odpověděl, že na ně mají certifikáty, že jsou tedy neprůstřelné.

"Když chtěl ale ministr vědět, zda jsou opravdu neprůstřelné, policejní prezident se zeptal, jak to mají vyzkoušet. Ministr odpověděl, ať na ni vystřelí, prezident oponoval, že nemůžou, protože jedna stojí třicet tisíc," povídá Dušková. Celá debata skončila rychle - Gross vydal rozkaz, ať vezmou vesty a vyzkoušejí je. A pokud budou potřebovat něco podepsat, tak jim to podepíše.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Mládež zneužívala léky na kašel k vyvolání halucinací. Nově jsou na předpis

Dva léky na kašel s obsahem dextromethorfanu jsou nově jen na předpis. Tablety Stopex a pastilky Vicks Meddex s medem byly podle Státního ústavu pro kontrolu...  celý článek

Uvnitř jednoho z krytů.
Chemička je plná nevyužívaných krytů, při havárii je dnes lepší zmizet

Součástí areálu Unipetrolu v Záluží u Litvínova je třináct krytů. Většina jich pochází z druhé světové války, kdy sloužily při náletech. Dva kryty přibyly pro...  celý článek

Nová kniha vydaná olomouckou filozofickou fakultou má ukázat mylnost stereotypů...
Kniha o slovenských Romech má bourat stereotypy i formou, čte se odzadu

Neobvyklou knihu vydala olomoucká filozofická fakulta. Shrnuje výsledky studie vědců zkoumající romské obyvatele čtyř slovenských vesnic a na příkladech...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.