Lambsdorff uvedl, že definitivní rozhodnutí o rozdělení prostředků fondu padne při dalším kole jednání 22. a 23. března v Berlíně, prohlásil však, že s velkou pravděpodobností se již nic nezmění na tom, co v závěru zatím posledního kola navrhl on a jeho americký protějšek Stuart Eizenstat.
Podle tohoto návrhu má být na odškodnění za nucené práce věnováno 8,1 miliardy marek, jedna miliarda na náhrady majetkových škod, 700 milionů na takzvaný fond budoucnosti a 200 milionů marek na správní výdaje a honoráře advokátů.
Německý vyjednávač označil požadavek zemí střední a východní Evropy (České republiky, Polska, Ruska, Běloruska a Ukrajiny), aby na oběti nucených prací připadlo devět miliard marek, za nerealistický, a stejně tak odmítl i mírný ústupek těchto zemí, navržený ve Washingtonu. Zvýšení původního německého návrhu ze 7,7 na 8,1 miliardy označil za krajní hranici, za kterou již nelze jít.
Zároveň uvedl, že částka by se mohla zvýšit na 8,2 miliardy, ovšem z prostředků švýcarských bank, tedy nikoli ze zdrojů fondu. Z uvedené sumy by pak mělo připadnout předběžně 800 milionů marek na odškodnění obětí nucených prací z ostatních zemí, například i ze Slovenska, které nejsou přímými účastníky nynějších jednání. Lambsdorff uvedl, že německá strana původně navrhovala 1,2 miliardy, a vyjádřil obavu, že snížená částka nebude stačit.
Na dotaz ČTK Lambsdorff řekl, že definitivně vyřazeno bylo z návrhu zákona ustanovení, podle něhož měli mít nárok na odškodnění jen lidé nasazení na práce v hranicích Německa z roku 1937. "Nyní již platí jediné územní omezení - nárok nemají osoby nasazené na území Rakouska," řekl Lambsdorff.
K dotazu, proč německá strana trvá na tom, aby na fond budoucnosti byla vyčleněna tak vysoká částka, uvedl, že činnost v rámci tohoto fondu (výzkum, udržování archivů a památníků, pořádání sympózií, výměna mládeže apod.) by měla být hrazena jen z úroků určené částky, která by tak tvořila základ jakési věčné nadace.
Německý politik současně oznámil, že vzhledem k novým komplikacím okolo otázky právních záruk pro německé podniky nebude ani příští kolo jednání v Berlíně ještě kolem posledním. "Dosáhli jsme určitého pokroku, ale jednání nesplnilo všechny naše naděje," řekl o nejnovějším washingtonském kole. Připomněl, že má-li být zahájeno vyplácení pomoci postiženým z fondu ještě letos, musí být příslušný zákon v německém parlamentu schválen před letními prázdninami. "Zatím se to ještě dá stihnout, ale čas se rychle krátí," uvedl Lambsdorff.
Za nepříjemné překvapení pro německou stranu označil vyjádření amerických vyjednávačů, které zpochybnilo německou představu, podle níž bude toto odškodnění definitivní tečkou za veškerými nároky vyplývajícími z bezpráví nacistického režimu. Americká strana údajně uvedla, že nepovažuje otázku válečných reparací za zcela uzavřenou. "Po výměně dopisů na nejvyšší úrovni se rýsuje řešení, ale konečné rozhodnutí v této věci musí učinit kancléř Gerhard Schröder," řekl Lambsdorff.
Pochybnosti vyplývají především z toho, že do náhrady majetkových škod by měly spadat i pohledávky vůči pojišťovnám za neproplacené životní pojistky. Mezi nimi je i německá pojišťovna Allianz. Tuto problematiku však již dva roky bezvýsledně řeší komise vedená bývalým americkým ministrem zahraničí Lawrencem Eagleburgerem.
Německá strana trvá na tom, že všechny nároky musí být uzavřeny a německá vláda musí dostat (a to i od vlád dalších zúčastněných zemí, nejen od USA) písemný závazek, že proti německým podnikům nebudou uplatňovány žádné další právní nároky.
"Součástí urovnání musí být i písemná mezivládní dohoda, což se nesetkalo na americké straně s příznivým ohlasem," řekl Lambsdorff a přiznal, že právě v oblasti právních záruk pro německé firmy je nyní hlavní nebezpečí dalšího oddálení dohody.
