Vyslání nemocnice do irácké války není zapojení do válečné operace Svoboda pro Irák, nýbrž do protiteroristické operace Trvalá svoboda.
Neodcestuje do jižního Iráku, nýbrž do Kuvajtu. Teprve pak odcestuje z Kuvajtu do jižního Iráku.
Do války neodcestuje na žádost válčící strany, nýbrž odcestuje jako odpovídající výzva na páteční rezoluci OSN nikoliv do irácké války, nýbrž do oblasti humanitární katastrofy.
Bez účasti vládního jazyka řekl by každý občan, že Američané a Britové vedou válku proti Iráku a že česká nemocnice (plus protichemický prapor) jim v tom pomáhá silami, které máme.
S účastí vládního jazyka můžeme tutéž skutečnost vyjádřit opačně: s válkou nemá ČR nic společného. Slova jsou mocná.
Bohužel je to vše nesmírně směšné. Těm mrtvým v Iráku je jedno, jestli se jejich smrt jmenuje Trvalá svoboda, či naopak Svoboda pro Irák.
Je to jedno Američanům, Iráku, českým lékařům i protichemikům. Dokonce i těm, kterým nemocnice pomůže, bude jedno, jak krkolomně to vysvětluje vláda v Praze.
Jediným, kdo předělávání skutečnosti pomocí slov potřebuje, je česká vláda. Potřebuje to tolik, že se nebojí posměchu a hany. Potřebuje to však - proč? Možná opravdu věří, že skutečnost lze slovy předělat.
Strana růže nečte Shakespeara: "Copak je po jméně? Co růží zváno, vonělo by stejně." Mluv jak mluv, válka je válka.
Ale vláda svým názvoslovím nezastře to hlavní - že nemocnice skutečně mnoha civilistům i vojákům všech stran pomůže, že ta pomoc je potřebná a že český lid může alespoň trochu ze svého marastu pozvednout hlavu vzhůru - s pýchou: Jsme tam a pomáháme lidem.
To je v celé té komedii chytré horákyně dosti dobrá zpráva.
