Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Myslíte, že nacházet se a rozjímat v zahradě je jen tak? Vy bláhoví!

  8:51aktualizováno  8:51
Od roku 2009 vycházejí multioborové sborníky Krása, krajina, příroda. Zatím byly publikovány čtyři, ten poslední nese název Zahrada: přirozenost a umělost. Přibližuje téma zahrad z hlediska estetiky, filozofie, přírodních věd, dějin evropského i světového umění, literatury či zahradnictví. Čtenář v něm může narazit na věci, které ho při pobytu v přírodě a v zahradě nejspíš nenapadly. A něco zase naopak může v té knize postrádat. Ale konkrétněji.

Čtenář si splnil sen a vybudoval si na zahradě velká "přírodní akvária". | foto: Boris Bělohlávek

V publikaci Zahrada: přirozenost a umělost se setkáme jak s popisem přístupů k zahradě u klasických filozofů, jako byli Georg Wilhelm Friedrich Hegel či Jean-Jacques Rousseau, tak s pozoruhodnými příklady nejsoučasnějšího umění, zvláště takzvaného bioartu, jenž využívá činnosti živých organismů (či procesů, které se v nich odehrávají) k tvorbě artefaktů, které jsou tím pádem částečně živé.

Kdo hledá autenticitu, nenajde

V knize najdeme plejádu pojetí zahrady: zahradu jako „konkrétní prostor skrytosti před světem“, zahradu, která je „v první řadě místem symbolizujícím světový řád a jeho poznávání“; zahradu jako „prostorem nevinnosti dětství i ztráty nevinnosti, prostorem bezčasí rajské dokonalosti i pomíjivosti všeho“. Rozlišeny jsou různé druhy zahrad a jejich historická posloupnost: tak zahrada okrasná vznikla velmi pozvolna ze zahrady užitkové či „kuchyňské“. Připomenuta je interpretace zahrady coby „zhuštění toho nejlepšího“, co se v přírodě nachází. Zároveň autoři upozorňují, že žádná „autentická“ příroda dnes téměř neexistuje, veškerá krajina má totiž do jisté míry charakter krajiny kulturní, vlastně tedy zahrady.

Biolog Stanislav Komárek v této souvislosti upozorňuje na to, že ráz naší krajiny výrazně spoluvytvářela dějinná skutečnost, že šlechta vlastnila monopol na lov zvěře a rovněž kácení stromů bylo regulováno. Naproti tomu třeba v osmanské říši, kde byly kácení a lov omezovány minimálně, zůstaly lesy a velká zvířata jen na úplně odlehlých místech.

Zoologická zahrada v německém Lipsku

Zoologická zahrada v německém Lipsku

Tak pravil Foucault (a Puchmajer)

Sborník kupodivu nezmiňuje pojetí zahrad, se kterým přišel proslulý francouzský filozof Michel Foucault v podobě tzv. heterotopie. To jsou v jeho pojetí „skutečná místa, místa, která se formují v samotném základu společnosti – která jsou něco jako proti-umístění, druh účinně zavedených utopií, v nichž jsou všechna ostatní skutečná místa, která můžeme v kultuře najít, současně reprezentována, popírána a převracena“. Foucault jmenuje jako jednotlivé příklady heterotopie kolonie, bordel, hřbitov, divadlo, zoo, a právě zahradu. Tradiční zahrada Peršanů byla podle něj „posvátným prostorem, který měl spojit uvnitř svého obdélníku čtyři části, představující čtyři části světa, s prostorem ještě posvátnějším než všechny zbývající, který byl jako střed světa v jeho centru (zde býval bazén a vodní fontána), a v tomto prostoru, v tomto jakémsi zvláštním mikrokosmu, se měla setkat všechna vegetace zahrady. Zahrada je nejmenší pozemek světa, tedy celkovost světa“.

Skleník Fata Morgana

Skleník Fata Morgana

V tomto smyslu dnes fungují zvláště zahrady botanické, anebo skleníky zahrnující pod jednou střechou několik vegetačních pásem. Jeden z předchůdců pražské Fata Morgany, skleníku v Březině, už roku 1814 oslavoval spisovatel a básník Antonín J. Puchmajer: „Nejsladší pochytí smysly vytržení, když v skleníku se octneš, kdež na několik kroků v duchu jako tisíceré probíhaje kraje a rozmanité vida rostliny, od konce světa, z vrcholů hor a z břehů mořských, zdáš se sobě býti obyvatelem ráje, v němž všecko bylinstvo bylo pohromadě“.

Kde a co a proč lze evokovat

Hned v úvodu sborníku zdůrazňuje Vlastimil Zuska, že zahrada je ve své unikátní pozici „mezi“ intencionálním rámcem lidské kultury a předpokládanou estetickou nezáměrností přírody „zvláště vhodný objekt zkoumání“. V samostatné stati potom pražský profesor estetiky obhajuje tezi, že „úkolem zahrad je prostředkovat ta napětí nebo polarity, které jsou důležité pro danou kulturu: jako živé – mrtvé, soukromé – veřejné, divoké – ochočené, přírodní – umělé, vnitřní – vnější, uspořádané – chaotické“. Poté polemizuje s výrokem, že „japonská zahrada funguje prostřednictvím evokace stejných pocitů, jaké vnímatel zakouší, když skutečně pozoruje stromy, hory, jezera v přírodě“. Zuska soudí, že bychom tímto způsobem neměli zahradu zaměňovat za přírodu.

Podle mě k „evokaci“ oněch pocitů může docházet i při plném vědomí toho, že se ve skutečnosti nenacházím v přírodě, nýbrž v zahradě; stejně jako člověk meditující nad bonsají s kamenem – představujícími prastarý strom se skálou – samozřejmě ví, že vidí toliko model (dodejme, že mezi příspěvky najdeme také text sinoložky Olgy Lomové o čínských zahradách).

Chátrající zámek Buštěhrad na Kladensku, přilehlá zahrada se obnovy už dočkala.

Chátrající zámek Buštěhrad na Kladensku, přilehlá zahrada se obnovy už dočkala.

Sborník symbolicky zakončuje podnětná studie biologa Radka Mikuláše o zániku zahrad, respektive o tom, co se děje se zahradou, když je zbavena lidské péče. I když je podle něj „džunglovitý charakter pozdějších stadií opuštěných zahrad pro většinu evropské populace nepěkný“, stávají se dnes pustnoucí zahrady někdy i předmětem obdivu, a v odůvodněných případech by si podle něj zasloužily i „určitou formu institucionální ochrany“.

Je přitom jisté, že téma zahrad zdaleka není touto knihou vyčerpáno; jestliže publikace Kauza les (viz níže box o celém projektu) byla věnována i literárnímu toposu lesa, pak v Zahradě o krásné literatuře nenajdeme téměř nic, zato filozofická část se tentokrát rozbujela až příliš. Snad tedy přijdou i další svazky, které téma dále rozvinou a doplní, respektive budou kultitovat toto dosud „nezorané“ badatelské pole.

Bečovská botanická zahrada.

Bečovská botanická zahrada.

    

Krása, krajina, příroda

Nejprve byl roku 2007 založen – dle všeho především z iniciativy estetika a kunsthistorika Karla Stibrala – konferenční cyklus Krása, krajina, příroda. Následovala obdobná setkání v letech 2008 – 2011 (že by se konference i letos se nám dohledat nepodařilo). V určitém časovém závěru pak vycházejí sborníky na totéž téma. Protože byly publikovány zatím čtyři, je zřejmé, že zatím čekají na zveřejnění texty ze setkání loňského, nazvaného Krása a zvíře. Estetika, etika a zoologické zahrady.

Obálka knihy Zahrada. Přirozenost a umělost

Obálka knihy Zahrada. Přirozenost a umělost

Zde tedy dosavadní sborníky:

Karel Stibral – Ondřej Dadejík (eds): Krása, krajina, příroda I. Nakladatelství Dokořán, Praha 2009, 278 stran.

Karel Stibral – Bohuslav Binka - Ondřej Dadejík: (eds): Krása, krajina, příroda II. Vydala Masarykova univerzita, Brno 2009. 170 stran.

Karel Stibral, Ondřej Dadejík, Michal Peprník (eds):
Kauza les. Environment jako estetický problém. (Krása-krajina-příroda III) Vydala Univerzita Palackého, Olomouc 2010, 218 stran.

Karel Stibral, Ondřej Dadejík, Jan Staněk (eds.): Zahrada. Přirozenost a umělost (Krása, krajina, příroda IV). Vydal Dokořán, Praha 2012, 238 stran, doporučená cena 240 korun.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.