Přiznejme mu však jistý pokrok. Místo někdejšího bezradného krčení ramen přece jen už pár bossů s nečistými účty dostala policie do svých tenat. Chvalovský, Mach, Šrejber... Viditelně se přibližujeme k poměrům právního státu. Pesimista podotkne, že tančíme na pouhé špičce ledovce.
Nemluvě o penězích poškozených, které se nedaří získat zpět. Kupříkladu z loňských 50 "vypařených" a vyšetřovaných miliard se vrátilo jen 60 milionů! Už před deseti lety se dalo očekávat, že se staneme vyhledávaným rájem pro finanční ekvilibristy. Země s transformující se ekonomikou, s ohromnými majetkovými přesuny, zmateným právním prostředím přímo vybízela: "Přijď a okraď mne."
Stalo se. Někdejší politická elita totiž zaspala. Krom špatných zákonů si nehleděla ani vyšetřovacích orgánů a policie. Měly málo peněz, zkušeností i schopností.
Bylo by tragédií, kdyby minulé roky "učení" nepřinesly žádné výsledky. Cesty od zločinu k trestu se musely začít zkracovat, policie se musela naučit stíhat pachatele a soudci se už museli odvážit rozhodovat i hodně temné případy.
Nikdo si nedělá iluze, že stát bude někdy pružnější než podvodníci. Přesto... třeba na jeden z největších "tunelů", na mnohamiliardovou machinaci v Komerční bance, povolal jediného vyšetřovatele. Ten navíc v průběhu šetření odešel za lepším. Téměř jakákoliv nabídka soukromé firmy je vyšší než erární plat takového experta. Jak si pak udržet schopné kriminalisty?
I mnohé zákony svými komplikovanými zákruty lákají k podvodům. Opět jeden příklad za všechny: stát kdysi přišel možná až o šedesát miliard jen kvůli machinacím s rozdílnými daňovými sazbami na naftu a topný olej. Hospodářská kriminalita je mor. Neléčíš ho efektivně, a on se rozlézá. A stejně jako finanční ztráty je nebezpečná ztráta důvěry lidí ve schopnost státu uhájit právo.
