Tři děvčata ve vypůjčených kostýmech tří králů z Městského divadla vyrazila v doprovodu svého tatínka už o půl deváté.
„Dobrý den, tady Šnejdar. Jdeme na koledu, tříkrálovou. Pustíte nás do domu?“ začínali své putování dole u zvonků každého paneláku. Vyšli po schodech nebo vyjeli výtahem do nejvyššího patra a už klepali nebo zvonili na první dveře.
Jakmile se dveře otevřely, děti začaly zpívat koledu. A nedaly se zastavit, dokud se nedostaly na konec poslední sloky, i kdyby už majitel bytu svůj příspěvek dávno do otvoru v pokladničce vložil. „Nejde jen o to rychle vybrat peníze na charitativní účely, ale také něco pěkného lidem domů přinést,“ vysvětluje otec koledujících děvčat Petr Šnejdar.
Někdo dá peníze, někdo koledníkům také dojatě děkuje nebo spěchá do kuchyně pro mísu cukroví, figurky ze stromečku, čokoládové bonbony nebo pár pomerančů. Aby i samotní koledníci měli nějakou výslužku.
„A ještě jsme vám přinesli něco na památku,“ usmívají se tři králové a vytahují z ozdobné truhličky, kterou nese Kašpar, malý charitní kalendářík na rok 2003 a balený cukr s logem Charity. Černý Baltazar zase nabízí zrnko kadidla, aby si mohli lidé provonět svůj byt. Nakonec otec Šnejdar nabídne obyvatelům bytu, že jim posvěcenou žlutou křídou napíše nad dveřmi znamení K + M + B. Kdo má zájem, může si vzít i poštovní poukázku s podrobnějšími údaji o sbírce.
Trvá to asi půl druhé minuty. A všechno se opakuje i dalších dveří. Potom v dalším patře, v dalších domech. Pokladnička s pečetěmi Charity a zlínského magistrátu na předloktích nejstaršího Melichara těžkne. I do nohou koledníků, kteří už nepočítají schody, se vkrádá únava. Ale musí vydržet až do dvanácti hodin. Potom si udělají přestávku a odpoledne a večer budou obcházet sídliště až do sedmi. „Loni jsme koledovali asi u 250 domácností,“ vzpomíná Šnejdar. Ani letos jich nebude méně. Kromě soboty chtějí koledovat ještě v den svátku tří králů - v pondělí 6. ledna.
Člověk musí mít určitou kuráž, než zazvoní na dveře úplně cizích lidí, kteří ho nezvali. Ale tříkráloví koledníci už si prý zvykli. „Většina lidí nás přijme vlídně. Spíše jen výjimečně nás odmítnou. Buď vůbec neotevřou, i když se zevnitř ozývají hlasy lidí, nebo třeba i rychle zavřou dveře, když nás uvidí,“ prozrazuje něco ze svých zkušeností Šnejdar. Občas jim někdo řekne, že by sám potřeboval pomoc. „Naopak nám dnes dala padesátikorunu i paní, která říkala, že ji včera okradli,“ dodává průvodce koledníků.
„Já ani nevím, na jaký konkrétní účel je sbírka zaměřena. Ale určitě to bude nějaký charitativní nebo humanitární cíl. Důvěřuji Charitě. Je to milá návštěva,“ říká Zuzana Zlámalová v jednom z navštívených bytů. „Bylo to velice pěkné,“ usmívá se v dalším domě starší paní, která dětem přinesla i cukroví. „Je to starý zvyk, který je rozhodně vhodný i pro dnešní dobu.“
Ve stejném domě v přízemí přichází zase opačná zkušenost. „Neotvírej, vyhoď je!“ ozývá se za zavřenými dveřmi hrubý mužský hlas.
Je poledne a koledníci jdou domů poobědvat. „Jsem už unavená, ale stálo to za to,“ říká šestnáctiletá Jana, která ve skupince představovala krále Melichara. „Baví mě to,“ tvrdí její třináctiletá sestra Zuzana - Kašpar. „Už mám docela žízeň,“ vyjádřila v tuto chvíli zcela věcně své pocity sedmiletá Dagmar Šnejdarová s tvářemi začerněnými živočišným uhlím. Všichni čtyři zamíří k paneláku, kde bydlí a kde už jim maminka jistě připravila oběd.
 Petr Šnejdar ze Zlína-Malenovic se svými dcerami v převlečení biblických mudrců od východu je jednou ze 135 skupin koledníků, kteří účastní Tříkrálové sbírky v obvodu Charity Zlín. |
 "My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka. Zdaleka je cesta naše, do Betléma mysl naše. Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu? A já černej vystupuju a nový rok vám vinšuju. A my také vystupujem a nový rok vám vinšujem." |
 Na dobrý účel většina lidí koledníkům ráda přispěje. |
 Ještě zbývá napsat posvěcenou křídou znamení tří králů K + M + B nad dveře lidí, kteří koledníky přijali. |
