Svaz bojovníků za svobodu, jehož je sdružení členem, zastavil postiženému funkce. Svaz má v zemi, kde svoboda je, problematické místo.
Je to svaz vzpomínek na hrdinství, na čas bojů? Svaz bojující dnes proti dávným dějům? Měnící tak sám sebe v historickou expozici? Nebo je to naopak sdružení živé, které umí vnímat současná nebezpečí ohrožující svobodu?
Požadavek být tvrdý k sudetským Němcům je starý padesát let, a kdo nechce, aby se mu svět měnil pod rukama, musí se ho držet. Žije však tehdy, kdy se nosilo - být tvrdý Češi k Němcům, předtím Němci k Čechům.
To mají být tvrdí i potomci tvrdých? Může se lehce stát, že jejich i naši radikálové, šermující tehdejšími zbraněmi, uváznou kdesi v zapomnění. Evropský život půjde jinudy než "radikálové" s tvrdými zásadami.
Nebo, nedej bůh, půjde s nimi - cestou tvrdosti a "nemilosrdného" vymáhání a napravování domnělých či pravých nároků, zásad a starých práv a křivd?
Není obtížné představit si, co ty dvě cesty znamenají. Jedna mír, soužití, klid, druhá napětí, hněv a válku. Každá válka této planety vždy začala jako náprava staré křivdy. "Tvrdý postoj" osvobozených vězňů tak daleko do budoucnosti nemíří. Míří zpět. Říká jediné: My jsme ty staré časy a nebudeme se už měnit.
