Vedoucí tohoto zařízení Jaroslav Urban připomíná, že mezi klienty ubytovny jsou často rozvedení muži. "V prvotním porozvodovém traumatu si seberou dvě igelitky a odejdou ke známým. Tam ale nemohou být věčně, navíc díky psychické nevyrovnanosti často přijdou o zaměstnání. Míváme zde také mladé chlapce, kteří se pohádali doma a odešli nebo byli vyhozeni," uvedl Urban.
V ubytovně ale nemohou muži zůstat na věky. Platí se zde od třiceti do šedesáti korun za noc. Jak říká zdejší sociální pracovník Václav Lintymer, největší snahou je pomoc s hledáním práce.
"I pokud to vyjde se zaměstnáním, nebývají konce našich klientů nijak ideální. V horších případech končí na ulici, v lepších se přestěhují do komerční ubytovny. Šance na vlastní bydlení je mizivá. V sociálním systému města totiž převládá představa, že samotný chlap se o sebe přece dokáže postarat," řekl Lintymer.
Podle Urbana se však v ubytovně všichni snaží, aby muži na ulici neskončili. "Jsme rádi, když u starších lidí vyjde alespoň umístění do ústavu sociální péče nebo domova důchodců," konstatoval Urban.
Na takovou příležitost čeká také šedesátiletý Jaroslav Vřešťál. V ubytovně pro muže žije od března a je zde spokojený. Na ulici ho přivedla lidská nenávist a sobeckost. Bydlel s maminkou a vydělával si prací na stavbě. "Když máma umřela, nastěhovala se do bytu sestra, která se vzápětí vdala. To ještě všechno jakž takž klapalo. Bohužel po čase zemřela i moje sestra. A její manžel se mnou samozřejmě bydlet nechtěl," vyprávěl Vřešťál, který se díky doporučení od kurátora dostal nakonec až do ubytovny pro muže bez přístřeší.
Na živobytí šetří s předčasného důchodu, který dostal před čtyřmi lety. Těší se, že získá místo v domově důchodců, o které si zažádal. "Tady se mi líbí," komentoval žití na ubytovně," jsou tady příjemní lidé. Jediné co tady nemůžu dělat, je můj největší koníček. Skládám rád básničky. Jde mi to ale v noci, a to bych ostatní rušil," svěřil se Vřešťál.
Největší nával bývá tradičně v zimě, kdy je přežití na ulici náročnější. "Všichni musí ctít pravidla a splňovat určitá kritéria, mezi která patří například trvalé bydliště v Praze. Za nejdůležitější však považujeme vyloučení alkoholiků a drogově závislých. Díky tomu zde nemáme téměř žádné problémy s konflikty," tvrdí Urban.
Zároveň upozorňuje, že ve vyjímečných případech nechávají muže na ubytovně nějaký časi zadarmo.
 Pan Jaroslav Vřešťál ve svém pokoji v azylovém domě v Skloněné ulici v Praze 9. Jak říká, je zde spokojen, jen nemůže skládat básně. Svůj koníček je zvyklý provozovat v noci, a tím by ostatní rušil. (4. září 2001) |
