Na zahraniční politice a věrnosti západním spojencům si premiér zakládá. Jenže teď neudělá krok bez laskavého souhlasu zleva. A za ten bude Paroubek chtít hodně. Stupňuje podmínky. Nechystá se Opoziční smlouva II., ale Paroubkův diktát, má-li vláda přežít.
Otázka je, zda vůdce opozice jen tlačí vládu ke zdi. Nebo stupňuje podmínky proto, že se nechce dohodnout. "Dám vám tři čtvrtě roku na práci," hřímá, "pokud podepíšete Lisabon a předčasné volby budou na konci roku 2009. A na radar zapomeňte."
To je pro ODS nepřijatelné i jako tvrdá vyjednávací pozice, ze které se v závěrečném handlu sleví. Paroubek totiž po modrých šlape. Jenže on možná nechce slevovat – jde vládě po krku jako kdysi Miloš Zeman. A je mu úplně jedno, co na to řeknou spojenci.
Nehaňme to. Kdyby byl Topolánek na jeho místě, choval by se stejně. Raněného vůdce smečky je potřeba dorazit hned, než si vylíže rány. To je nemilosrdný zákon politické džungle. Kdo se podle něj nezachová, přijde nejspíš o krk sám.
Má tedy vláda ještě nějaký manévrovací prostor? A má takové vládnutí vůbec smysl? Zdravotní reforma se rozpadá. Šance na prosazení radaru klesají. Preferenční průzkumy vysoce favorizují sociální demokracii i potom, co se v části krajů spikla s komunisty.
Koaliční vůdcové sice sebevědomě prohlašují, že už zhruba vědí, co dělat po Novém roce. Fakta je však usvědčují z nepravdy. Na počátku týdne Topolánek tvrdil, že o víkendu bude jasno, které ministry vyhodí a které vezme. Teď limit posunul na Vánoce, nebo dokonce až na Nový rok. - čtěte Vládní „škatulata“ zatím nebudou, Topolánek si dal čas do Nového roku
Nejméně dva potenciální místopředsedové vlády pro ekonomiku už nabídku odmítli. Nastupovat do Titaniku po srážce s ledovcem není zrovna dobrý nápad. Navíc se nezdá, že by kdokoliv z koaličních rebelů mohl být přiveden zpět ke koaličnímu programu.
Diví se někdo, že Jiří Paroubek diktuje tvrdé podmínky? Sám byl v podobné situaci jako Topolánek nyní před čtyřmi lety. Jenže měl obrovskou výhodu. Mohl nechat svou rozklíženou stojedničkovou koalici spát a při hlasování se opřel o komunisty.
Tato možnost Topolánkovi chybí. Voliči ODS by mu to neodpustili. Co tedy může dělat než živořit a z milosti skutečného vládce země Paroubka se občas naparovat v Bruselu státnickým uměním?
V politice je možné cokoliv a poslanců je dvě stě. Kdo by před třemi lety čekal, že Topolánkův milovaný kůň Vlastimil Tlustý bude jeho největším nepřítelem? Kdo by před dobou ještě kratší odhadl, že Pohanka zradí nejprve jednoho a pak i druhého štědrého chlebodárce?
Miroslav Kalousek vrazil po infarktových volbách v roce 2006 Topolánkovi nůž do zad v nejhorší chvíli. A ten mu dal za zradu klíčové ministerstvo financí. V normálním životě by to možné nebylo, v politice ano. Stejně jako diamantový padák pro zkrachovalého premiéra a novopečeného advokáta Grosse.
Možná má tedy Topolánek jakási zadní vrátka. Možná právem spoléhá na to, že poslanci si nebudou chtít zkrátit volební období. Mají přece hypotéky, půjčky a plány na celé čtyři roky. A volby jsou strašně nejisté.
Je moudré, aby někdo vládl, pokud nemůže naplnit nic ze svého programu? A musel přihlížet jako v pátek, jak je bouráno i to, co splnil? Lpění na křeslech je morem politiky. To nejlepší, co může udělat Topolánek pro sebe, zemi a koneckonců i pro svou stranu, je podat demisi.
