Sedíme proti mladému, asi třicetiletému muži. Patří k několika desítkám členů aktivní zálohy 601. skupiny speciálních sil generála Moravce Armády České republiky. Armádou žije. Dokonce jeho soukromá e-mailová adresa obsahuje jméno proslulého válečného leteckého esa.
Má civilní jméno, civilní povolání, ale... "Jméno říct nemůžu. Identita příslušníků 601. skupiny speciálních sil nesmí být zveřejněna. Říkejte mi X," začíná rozhovor.
X, jste v takzvané aktivní záloze. Jaká je vaše úloha?
Sloužíme k doplnění útvaru pro případ mimořádného ohrožení státu. O dalších úkolech dosud nebylo legislativně rozhodnuto. O aktivaci naší roty může rozhodnout jen vláda.
Jste školeni pro speciální jednotky. Když nastane výjimečná situace, jste schopni okamžitě fungovat?
Jde o to, o jakou situaci by šlo. Můžeme začít fungovat okamžitě, ale úroveň vycvičenosti v určitých disciplínách odpovídá času, který tomu můžeme věnovat. Zatímco my něčemu věnujeme čtrnáct dní, profesionálové mohou nacvičovat třeba osmkrát dva týdny. Ale i ti profesionálové se na misi v Afghánistánu chystali den co den půl roku.
Jak často cvičíte?
Dohromady to vychází na několik týdnů ročně. Cvičení jsou rovnoměrně rozložena do bloků.
Máte nějaký osobní výcvikový plán, který musíte dodržovat?
Každý má povinnost zlepšovat svou fyzickou přípravu. V tomhle směru mezi námi a profesionály takový rozdíl není. Jednou ročně absolvujeme přezkoušení z tělesné výchovy a ty normy jsou stejně tvrdé.
Přezkoušení se skládá z čeho?
Z běhu na dvanáct minut a silových disciplín. Shybů, kliků a lehsedů. Každý musí splnit nějaké minimální hodnoty.
Co zvládnete vy?
Za dvanáct minut uběhnu asi 3200 metrů, zvládnu asi jedenáct shybů - to mi jde nejhůř. Lehsedů udělám padesát za minutu a kliků pětatřicet za třicet vteřin.
Co musíte umět dalšího?
Slaňovat z různých objektů, z vrtulníku, zvládnout vojensko-praktické lezení, střeleckou přípravu - ta mi jde nejlíp.
Co je to vojensko-praktické lezení?
Horolezení v klasické vojenské výstroji a vždy s nějakým taktickým námětem. Zatímco horolezec leze kvůli adrenalinu, my kvůli konkrétnímu cíli.
Jaké musíte mít vzdělání a jazykovou vybavenost?
Všichni profíci musí mít maturitu, u nás to není povinné, ale většina ji má. Velitelé skupin pak musí mít vysokou školu. Jazykové zkoušky zatím nemáme, ale většina z nás nějaký cizí jazyk používá v civilním životě, takže by nebyl problém složit skupinu.
Z čeho se učíte střílet?
Ze standardních zbraní. Pistole ČZ vzor 75, samopal, kulomet, protitankové střely RPG.
Učíte se třeba řídit tank, či bojové vozidlo pěchoty?
U záloh na tohle učení už není čas. Máme civilní povolání, civilní dovednosti, ale výcvik jsme prodělali v různé době své základní vojenské služby. Naší velikou výhodou je, že jsme všichni v minulosti sloužili u výsadkářů, či průzkumníků, takže se nemusíme učit všechno znovu.
Jaký je průměrný věk vašich členů?
Kolem dvaatřiceti, třiatřiceti.
Existují nějaké věkové limity?
Začít můžete už v osmnácti letech a pokračovat teoreticky až do začátku důchodu. Ale musíte být stále schopen plnit všechny úkoly a hlavně musíte ve vojenské nemocnici projít všemi zdravotními testy, které jsou extrémně přísné.
Nelze přemýšlet, každé zaváhání ohrožuje tým
Co je pro splnění mise nejdůležitější?
Alfou a omegou je taktika a střelecká připravenost. Na vše existují takzvané SOP - standardní operační postupy. Všechny naše činnosti musí být naprosto automatické. Nebyl by prostor pro rozhodování, zda například zabít, či nezabít, jde tu o dril. Jakmile by člověk zaváhal, mohl by ohrozit celou jednotku.
Máte už za sebou nějakou zahraniční misi?
Bohužel ne, ale láká mě to. Dnes se vojáci do misí nehlásí, ale je na ni vždy přidělen nějaký útvar. Navíc to funguje tak, že člověk musí být vojákem z povolání.
Tak proč jste se jím nestal?
Vedly mě k tomu osobní důvody a později se mi to už nehodilo, protože dnes mám svoji pozici v zaměstnání, rodinu. Vzal bych možná něco kratšího, ale nastálo už bych k armádě asi nešel.
Jaký tedy máte vztah k armádě?
Jsem hrdý, že umím to, co většina lidí neumí, ale uměl bych být hrdý i na to, že bych byl členem armády. Hrdý na svou zemi.
Odmítl byste naopak nějakou misi, kdybyste se mohl rozhodovat?
Nikdo nemusí. Zvažoval bych její morální aspekty. Kdyby ale šlo o ohrožení mé země, neváhal bych. Je to povinnost. Člověk dobrovolně podepíše s armádou smlouvu o pracovním stavu a dobrovolně na sebe přebírá povinnost být připraven.
Zároveň je to pro mne i koníček. Kdyby jela většina kluků, tak bych asi jel taky. Důležitá je secvičenost skupiny, která se trénuje několik let. Bojoval bych za kamarády, kterým musím bezpodmínečně věřit. Ten pocit sounáležitosti je silný.
Co třeba mise v Afghánistánu? Příští rok na jaře se český kontingent rozšíří.
Tam bych asi jel, ale zase by záleželo na okolnostech.
Jaká je nyní náplň vaší činnosti?
Cvičíme, účastníme se závodů průzkumných hlídek, zdokonalujeme si fyzické i jiné dovednosti.
Co říká vaše rodina tomu, že můžete být teoreticky kdykoliv povolán do služby?
Zatím to respektuje. Platí pro mne to, co pro jakéhokoli vojáka v záloze: mohu být aktivován jen na základě rozhodnutí vlády.
Cítíte nějaký přínos vaší skupiny?
Mohli bychom být větším přínosem, ale kvůli legislativě nejsme moc využíváni. Chtěli bychom být víc. Zatím tedy makáme. Vše běží a my tak trochu čekáme, až zahřmí. Někdy nás to mrzí. S nadsázkou by se to dalo přirovnat k souloži bez vyvrcholení.
