Stejně jako Ústavní soud dospěl Hodoušek k závěru, že důkazy o Mayerově vině lze chápat pouze jako nepřímé.
"Za předcházejícími rozsudky jsme si stáli. Museli jsme ale věc přehodnotit," prohlásil Hodoušek s odkazem na zjištění vyšších soudů a jejich závaznost danou novelou trestního řádu.
Nezpochybnitelné ale podle něj zůstává, že Mayer byl důvodně podezřelý, že dal tip na získání peněz a že bylo nutné jeho případ projednat u soudu.
Vynesení rozsudku matka a přítelkyně obžalovaného oplakaly. Mayer, který strávil asi jeden rok ve vazbě, měl slzy v očích a novináři z něj kvůli jeho dojetí nedostali souvislou větu.
Práva na odvolání se Mayer vzdal, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na rozmyšlenou.
Osudná loupež
Loupež se odehrála ráno 26. května 1994 v pobočce Komerční banky v Praze 5. Tehdy mladistvý Michal Semlička přepadl ženu, která vezla z podniku do banky necelých 500 tisíc korun na mzdy zaměstnanců. Semlička jí vytrhl tašku s penězi a chtěl utéct.
Ochranka banky jej však zadržela. Za volantem vozu, který pokladní do banky vezl, seděl podnikový řidič Mayer. Vyšetřování odhalilo řetězec lidí, kteří se na loupeži podíleli a navzájem o sobě nevěděli. Ještě v roce 1994 policie obvinila sedm lidí. Všichni skončili ve vazbě.
Mayer byl podezřelý, že loupež vymyslel a zorganizoval. Kamarádům Marcelu Bohatovi a Janu Zeimerovi totiž vyprávěl, že vozí nedostatečně zabezpečené peníze a že by je někdo mohl snadno přepadnout.
Průběh kauzy
V roce 1995 se sedmičlenná skupina ocitla před Hodouškovým senátem. Podle Mayerova obhájce Jana Camrdy stál soud před těžkým rozhodnutím o tom, zda loupež organizoval Mayer nebo Zeimer. Pracovali ve stejném podniku a jeden z nich musel lupiče před akcí instruovat o změně doby převozu peněz.
Zeimer byl zproštěn obžaloby, Mayer byl odsouzen k sedmi letům vězení a zbylých pět lidí dostalo tresty odnětí svobody v délce od tří do šesti let. Zeimer byl později podle Camrdy odsouzen za jinou majetkovou kriminalitu.
Vrchní soud snížil Mayerovi trest o rok. Ústavní rozsudek nad Mayerem zrušil s tím, že důkazy nejsou dostačující. Městský soud jeho názor neakceptoval a muže odsoudil k šesti letům, což vrchní soud potvrdil. Rozsudek však opět zrušil Ústavní soud. Jeho závěry vedly až k osvobozujícímu verdiktu.
Verdikt ukončil vleklý proces
Camrda označil rozsudek za vítězství spravedlnosti. "Zásadní roli sehrálo to, že Ústavní soud se postupně stává naprosto nejvýznamnějším prvkem při formování výkonu práva v našem státě," zdůraznil.
Novela trestního řádu podle něj skoncovala s pochybnostmi, zda jsou rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro obecné soudy.
Nyní jsou závazná jak ve výrokové části, tak i v právním názoru vyjádřeném v odůvodnění, vysvětlil. "To tady hrálo roli a nakonec ten názor ústavního soudu zvítězil," dodal. Právě nerespektování verdiktů ústavního soudu nižšími instancemi může podle něj za to, že proces s Mayerem trval tolik let.
