Muž, který se oženil s Palestinou

  • 10
Celý svůj politický život věnoval Arafat „palestinské záležitosti“. Jak sám říká, Palestina je jeho manželka. V uplynulých 40 letech tento muž, vídán výhradně s typickým palestinským šátkem na hlavě a v uniformě, ušel cestu od teroristy až k prezidentovi.

Jeho národ, za jehož svobodu a samostatnost bojuje, však dodnes zůstal bez státu.

Před pěti lety, ráno 4. srpna 1999, ho skupina dětí vytáhla z jeho hlavního sídla v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu. Malí gratulanti se ho v den jeho 70. narozenin zeptali, co by si nejvíce přál. "Modlit se v Jeruzalémě, v hlavním městě palestinského státu," odpověděl.

Nositel Nobelovy ceny míru se však od té doby nepřiblížil svému cíli ani o centimetr. Naopak.

Z charizmatického celosvětově akceptovaného vůdce palestinského národa sklouzl do role autokrata. Mnoho jeho věrných stoupenců se od něj odvrátilo především kvůli neschopnosti reforem a chronickému protežování příbuzných. Také jeho nečinnost vůči militantním organizacím mu na Západě přinesla dramatické ztráty sympatií.

Před několika týdny dodal Arafat další důkaz ztráty instinktu. Bezpečnostním šéfem jmenoval svého zkorumpovaného bratrance Musu, což vyvolalo masivní protestní vlnu. Proti svému vůdci poprvé vyšli do ulic také členové Brigád mučedníků Al-Aksá, radikální skupiny jeho vlastní organizace Fatah.

Před OSN předstoupil s pistolí
Arafat, jehož celé jméno zní Muhammad Jásir Abdar Raúf Arafat Kidvá Husajní, se narodil v roce 1929 v jedné z nejstarších jeruzalémských patricijských rodin. Vystudovaný stavební inženýr pod krycím jménem Abú Amar založil hnutí Fatah a v roce 1969 se stal druhým mužem v Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), jejíž nejsilnější frakcí je právě Fatah. V roce 1988 vyhlásil v Alžírsku nezávislý stát Palestina.

Misionář ve věci Palestiny se setkal s tolika státníky celého světa jako málokdo jiný. Nezapomenutelné zůstane také jeho legendární vystoupení před Valným shromážděním OSN v roce 1974, kdy debatu o Palestincích otevřel opásán pistolí.

Nejednou zvolil špatnou taktiku: třeba když se marně pokusil o pád jordánského krále Husajna, což jeho OOP na dlouhá léta politicky poškodilo, nebo v roce 1990, když ve válce v Zálivu podpořil Saddáma Husajna. Bohaté arabské země poté zastavily peníze pro OOP a organizace se ocitla ve finanční krizi.

Sedm životů jako kočka
Přežil četné atentáty, od prosince 2001 žije v Mukatě - polorozbořené rezidenci v Ramalláhu, kde ho Izraelci drží v domácím vězení. Izraelský premiér Šaron ho označil za nepřítele státu, kterého je nezbytné izolovat.

Přes veškeré chyby a kritiku je Arafat dodnes jediným žijícím symbolem národní identity Palestinců. I přes čím dál hlasitější kritiku ho národ ctí. Jeho portrét visí na každém domě. Ačkoli jeho nástupnická generace již dávno stojí na startovních blocích, Arafat je pořád ten, kdo dokáže hnout masy k boji.

Své porážky dovedl umně inscenovat jako morální vítězství. Ani instalace palestinského premiéra pozici Arafata neoslabila. První - Mahmúd Abbás rezignoval po čtyřech měsících, jeho nástupce Ahmed Kurája již několikrát navrhl demisi. Dědic trůnu je stále v nedohlednu. A to je také špatná zpráva pro premiéra Šarona. Pokud by se totiž po smrti Arafata pásmo Gazy ponořilo do chaosu, situace v Izraeli se ještě více vyhrotí.

Usmívajícího se Arafata, zdvihajícího prsty na znamení vítězství a spočívajícího na ramenou ochranky, vítalo asi tři sta Palestinců shromážděných na obvodu sídla samosprávy, 29. září 2002


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video