Jak to vlastně bylo
Osobní automobil s tónovanými skly, v němž sedí tři lidé, vjíždí v noci v Uherském Brodě do ulice označené zákazem vjezdu.
Všimnou si toho policisté, kteří za vozem vyrážejí. Vidí, jak z místa řidiče vystupuje jednapadesátiletý muž a z místa spolujezdce jeho žena. V autě sedí ještě jejich syn.
Policisté legitimují muže. Ten jim nabízí úplatek a je agresivní. Když si hlídka chce přivolat pomoc, vytrhne muž jednomu z policistů telefon. Udeří ho, poničí uniformu a zraní na hrudi.
Odsouzený se u soudu hájil, že řídila jeho žena. O úplatek, měly to být minimálně dva tisíce korun, si měli nepřímo říct policisté. Naznačovali, že by se věc dala vyřešit i jinak, než jako přestupek.
Dva názory proti sobě
Státní zástupce i obhájce obžalovaného shodně připomněli, že na první pohled stojí proti sobě dvě rovnocenné skupiny důkazů: svědectví dvou policistů a výpovědi tří rodinných příslušníků.
"Rovnocenné důkazy ale nejsou. Rodinní příslušníci by asi jen stěží vypovídali jinak, než aby podpořili svého manžela a otce. Na druhé straně proti nim stojí výpovědi veřejných činitelů. Je těžké uvěřit tomu, že by policisté byli tak otrlí a požadovali úplatek v přítomnosti dalších dvou svědků," řekl státní zástupce.
"Je nemožné, a snad i nepřípustné dělat rozdíl mezi výpověďmi svědků jen proto, že jsou to rodinní příslušníci. Výpovědi policistů se navíc liší," prohlásil obhájce.
Soudce věřil spíše policistům
Soudce Ondrášek zvažoval logičnost jednotlivých argumentů a přiklonil se k žalující straně.
"Lze určit jen pravděpodobnost toho, zda policisté chtěli úplatek. Čím více lidí ale v autě sedělo, tím hůře by si na to asi troufli. A v drobnostech rozdílné výpovědi? Kdyby chtěli někoho usvědčit, tak se domluví a vypovídají shodně. Oni to neudělali," vysvětlil své rozhodnutí soudce Eduard Ondrášek.
