Po 14 letech maratonského vyšetřování a vyjednávání se smutná kapitola částečně uzavírá. Uzavírá se však pěkně hořce. Libyjský agent tajné služby byl obviněn ze spoluúčasti, usvědčen a dostal doživotí. Po rozsudku odvolacího senátu letos na jaře už nemá odvolání.
Tento týden pak Kaddáfího režim vyslal signál, kterým se pokouší zjistit, za jakých okolností by bylo možné jednou provždy smazat cejch viny a zařadit se zpět mezi civilizované země. Skupina libyjských obchodníků dokonce nabídla neuvěřitelných 2,7 miliardy dolarů jako kompenzaci pro rodiny obětí.
Až potud to vypadá, že se věci konečně ubírají správným směrem. Problém je v tom, že Lockerbie není jen politickým a diplomatickým problémem. Onen hrůzný rozměr "noční můry Lockerbie" zjistili nyní pozůstalí obětí i světová veřejnost. I 2,7 miliardy dolarů může být proklatě málo, pokud je za tím politický kalkul. A naopak. I mnohem méně peněz by mohlo být schůdnou cestou, pokud by byly nabídnuty s taktem, a ne jako na arabském bazaru.
Přesně to se totiž uprostřed týdne stalo. Libyjci nabídli pozůstalým zmíněnou částku, vzápětí však její vyplacení podmínili kroky, které rodiny obětí nemohou při nejlepší vůli nijak ovlivnit.
Velmi zjednodušeně řečeno - peníze by měly být vyplaceny až tehdy, když svět zruší sankce, které na Libyi kvůli její podpoře terorismu před časem uvalil. Jsou to peníze za očištění Kaddáfího režimu. Každá z rodin by měla dostat deset milionů dolarů, částku, která by navždy změnila jejich životy.
Je to šílená představa. Mají říci ano? Mají zapomenout? Nebo mají být roztrpčeni, že utrpení nekončí? Že jim jako zvěři předhodili žvanec, aby vymazali z mysli, proč museli jejich drazí zemřít?
