Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Munchův Křik aneb proč nás tak přitahují drásavá umělecká díla?

  8:16aktualizováno  8:16
Mistrovský pastel norského malíře Edvarda Muncha Křik může podle očekávání vydělat na aukci v New Yorku 2. května v přepočtu až 1,5 miliardy korun. Stal by se tak jedním z nejdražších uměleckých děl na světě. Proč jsou tak žádaná právě traumatická, drásavá a znepokojivá díla?, ptá se na svém webu stanice BBC.

KŘIK PRO VŠECHNY. Je to mimozemšťan, smrtka, člověk, muž, žena, bytost bez masa nebo naopak bez kostí, dospělý nebo dítě? | foto: Sotheby'sAP

Munch o Křiku

Edvard Munch

Malíř popsal zážitek z mostu v norské metropoli takto: Šel jsem se dvěma přáteli. Slunce zapadalo a obloha zkrvavěla. Cítil jsem hluboký smutek. Stál jsem bez pohnutí, k smrti unaven, nad modrým
a černým fjordem. Město
i most olizovaly rudé jazyky. Přátelé šli dál, a já zůstal, roztřesen úzkostí. Jako by byla celá příroda naplněna jediným mohutným
a nekonečným výkřikem.

Pod neklidnou, krvavou severskou oblohou stojí na mostě k smrti vyděšená postava, svírá si hlavu a řve zoufalstvím. Je to obraz beznaděje, chaosu a úzkosti – který s údivem nacházíme v kalendářích, na hrníčcích i pouzdrech na iPady, píše BBC. Munchův Křik, hluboce osobní svědectví o duševní trýzni, se stal jedním z nejznámějších obrazů planety – a kvůli své astronomické ceně byl také terčem čtyř profesionálních pokusů o krádež.

Obraz, který vznikl ve čtyřech originálech, je všeobecně známý, což lze pochopit, ale je také nesmírně populární, a to se už vysvětluje obtížněji. Symbol zoufalství a utrpení není zrovna dekorativní dílo, které by si člověk pověsil do obýváku. Počtem reprodukcí se však téměř vyrovná Moně Lise, takže to vypadá, že zoufalství Křiku přitahuje a fascinuje miliony lidí.

Obraz jako popový hit

Samozřejmě nalezneme mnoho uměleckých – a nejen výtvarných – děl, která se proslavila veskrze depresivním tónem, a přesto jejich autoři získali věhlas. Stačí si vzpomenout na Hamleta či Neblahého Judu. Spisovatel Nick Hornby v románu Všechny moje lásky poznamenává, že bez zoufalství a depresí by nemohla existovat ani značná část populární hudby. „Lidem vadí, když si kluci hrají se zbraněmi a dívají se na násilnické filmy, ale nikoho neznepokojuje, že mládež poslouchá stokrát denně songy o zlomených srdcích, odmítnutí, smutku, ztrátě a beznaději.“

Edvard Munch

BOUŘE. Žádný optimismus.

Také Křik je jako dobrý popový hit, živý, srozumitelný a ihned rozpoznatelný. Profesor ruské a skandinávské literatury z univerzity v Leedsu David Jackson tvrdí, že Křik umožňuje lidem s nulovou znalostí expresionismu zažít totéž, co ti, kteří obraz uviděli před více než sto lety. „Je to katarze. Obraz oslovuje prakticky každého, protože všichni si v určitém okamžiku života připadáme osamělí a zoufalí. A všichni známe nutkání ohledávat mezní situace. Celý byznys kolem Vincenta van Gogha je postaven na zdůrazňování nejtemnějších tónů jeho života. Z téhož důvodu jsou oblíbené obrazy Francise Bacona a jeho série křičících papežů nebo Picassova Guernica,“ dodává profesor.

Umění na pokraji zhroucení má větší váhu

Munch v letech 1893 až 1910 namaloval dvě plátna a dva pastely s motivem Křiku, a přidal ještě litografii. Rachel Campbellová-Johnstonová, která píše o umění do londýnských Timesů, však nemá z Křiku dobrý dojem. „Popularita obrazu ukazuje, že máme tendenci nadřazovat temná, mezní a znepokojivá díla těm klidným a krásným. Teenageři také poslouchají pochmurnou hudbu, a když dospějí, přesedlají na Boba Dylana, který se zabývá komplexnější výpovědí. Křik je ve své jednoznačnosti bezmála infantilní. Proto také visí v tolika studentských kolejích. To, co z obrazu získáte, se v čase nemění. Neprohlubuje. Proto Křik odpovídá nezralému vkusu. S věkem pak vyjadřování extrémních lidských emocí přestane přitahovat,“ dodává kritička.

Nikdo přitom nezpochybňuje, že Munchovy vlastní emoce při práci na obraze byly autentické. Zhroutil se, bojoval se sebevražednými sklony i s rodinnou tragédií – matka a sestra zemřely předčasně na tuberkulózu - a „křik“ na obraze byl jeho vlastní. Autorka jeho ceněného životopisu Sue Prideauxová, tvrdí, že bez kontextu nelze Muncha pochopit. Pod tlakem Darwinových a Nietzcheových myšlenek se začala rozpadat ideologie starých časů, a Munch dokázal jedinečně propojit univerzální náladu 19. století s osobní tragédií. „Na obraze není tvář, nýbrž jen lebka bez rysů, a proto si do ní můžeme promítnout všichni své pocity,“ míní Prideauxová.

Přitahováni katastrofami

Edvard Munch - Vampýr, 1893

VAMPÝR. Severská chmura dávno před Stiegem Larssonem.

Psycholog Eugene McSorley z univerzity v Readingu upozorňuje, že jde o známou zákonitost, že se lidé od znepokojivých výjevů nedokáží odvrátit. „Záběry zavražděných lidí, následků tsunami a další hrůzy v televizi nelze ignorovat. Nelze se od nich dokonce ani odtrhnout, což je zřejmě dáno evolučním vývojem – člověk potřebuje rozpoznat a určit to, co mu může ublížit, proto je k takovým výjevům přitahován. Jednoduchá emoce je navíc srozumitelnější než složitá.“

To by dávalo za pravdu kritikům, kteří považují Křik za příliš prvoplánový.
„Na pevném místě Munchovy polosmrtky ve veřejném povědomí to však nic nezmění,“ končí BBC.

Překlad: Rostislav Matulík, editor MF DNES


Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve
ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V bublině žije i Václav Klaus. To jsou témata...  celý článek

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)
ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata zápisníku "Minulý týden", který vychází...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.