Každý, kdo se mohl v autě prohánět po nekonečných silnicích a dálnicích Spojených států, na ně někdy narazil. Tiší obři postávající u cesty. Mnozí z nich zchátralí a připomínající jejich zašlou slávu. Kdysi sloužili jako reklamní poutače. Zákazníky lákali na rychlé občerstvení, propagovali také autoservisy či benzinové stanice. Do povědomí Američanů vešli pod názvem Muffler Men, zkráceně pak Muffleři.
Joel Baker
Největší rozmach zažívali Muffler Men před desítkami let. V poslední době odolávají poslední dvě stovky z nich. Poničení a čekající na demolici. Mají však naději na další život. Po celé Americe totiž cestuje muž, jehož koníčkem je opravování těchto obrů. Joel Baker, povoláním zvukový technik v televizi, se snaží zachránit jeden ze střípků krátké americké historie.
„Prvního obra jsem potkal až v roce 2011 na Floridě. Okamžitě mě zaujal. Nedaleko jsem pak objevil dalšího. Byl jsem strašně zvědavý, kdo je vyrobil a proč většina z nich vypadá takřka stejně,“ popsal Baker serveru iDNES.cz počátek své záliby. Netrvalo dlouho a na internetu zjistil, odkud tiší obři pochází.
Za jejich zrodem stojí dnes již neexistující firma International Fiberglass, kterou založil v roce 1963 stavitel lodí Steve Dashew (rozhovor s ním v angličtině najdete zde). Vystavil ji na základech menší firmy Prewitt Fiberglass Boba Prewitta. Ten měl bohaté zkušenosti s výrobou skulptur ze sklolaminátu. Na zakázku vyráběl zejména laminátová zvířata a zvětšeniny obyčejných předmětů.
Podívejte se na mapu všech známých Muffler Menů v USA |
První Muffler Man spatřil světlo světa v roce 1963. Na zakázku si ho objednala jedna restaurace v Arizoně. Jednalo se o zvětšeninu Paula Bunyana, tradičního dřevorubce, který je součástí amerického folkloru, píše BBC. Skulptura Bunyana měla takový úspěch, že jich firma v následujících letech vyrobila několik stovek. Zájemce za ně platili v té době horentních 1 200 až 1 800 dolarů.
Po Bunyanovi přišly postavy kovbojů, indiánů, pirátů či dinosaurů. Kovbojové se například stali maskotem sítě čerpacích stanic Phillips 66. Velké zastoupení měli sklolaminátoví obři také u servisů automobilů. Jejich majitelé jim kvůli tomu do rukou vkládali výfuky v životní velikosti. Odtud ostatně Muffleři dostali své jméno (muffler znamená v angličtině tlumič výfuku, pozn. red.)
Mezi tyto netradiční poutače se pak paradoxně dostaly také ženské figury. Přezdívalo se jim Uniroyal Gals podle výrobce pneumatik Uniroyal, kterým sloužily jako reklamní poutače. Některé byly oblečeny do bikin, jiné měly sukně či tričko (více o historii sklolaminátových obrů se v angličtině dočtete zde, galerii nejlegendárnějších pak najdete zde).
Z dnešního pohledu jsou tyto postavy pro mnohé nevhodné. Jiní však tvrdí, že zachycují určitou dobu amerických dějin. Není například překvapením, že většina postaviček jsou běloši. Indiáni jsou pak vyvedeni poněkud stereotypně. Historik Brian Butko, který je autorem několika knih o atrakcích podél amerických dálnic, vysvětluje, že sklolaminátoví obři byli jednou z mála možností, jak u silnic přilákat zákazníky.
Pro mnohé jsou však také symbolem určité nostalgie. „Pro spoustu lidí, se kterými jsem mluvil, představují vzpomínky na jejich dětství v 60. letech. Pamatují si, jak kolem nich projížděli v autě a seděli při tom na zadním sedadle,“ vysvětluje Baker. I proto se s jeho týmem rozhodl, že chátrající obry začne renovovat (více o týmu American Giants se dočtete zde).
„V roce 2012 jsem založil webové stránky American Giants, kam jsem začal dávat videa z mých cest za těmito obry. Až o tři roky později jsem si uvědomil, že spousta Mufflerů se rozpadá a je v dezolátním stavu. Tak jsem se rozhodl, že je začnu také opravovat,“ popsal Baker serveru iDNES.cz.
Historie obrůZa duchovního otce obřích postaviček je v Americe považován James V Lafferty. Do dějin se zapsal výstavbou obrovského slona o výšce šestipatrového domu na pobřeží jižně od Atlantic City. Kuriózní dílo zde postavil už v roce 1881. Pojmenoval ho Slonice Lucy. Do tehdy pusté oblasti měla přilákat investory. Stojí zde dodnes a dokonce přežila i řádění hurikánu Sandy v roce 2012. Jak slonice vypadá, se můžete podívat zde. Za vůbec první neobvyklý poutač u jedné z amerických dopravních tepen je považována obří dvacetimetrová dřevěná lahev v Auburnu v Alabamě. Postavena byla v roce 1921 a propagovala limonády značky Nehi. V konstrukci se nacházel malý obchod s potravinami, byt a benzinová stanice. Na netradiční stavbu se můžete podívat zde. |
Náročným procesem je podle něj už samotné hledání obrů.
„Někdy je najdu zapadlé v lese, jindy je mají lidé u sebe doma. Nabízím jim, že je od nich odkoupím. Pokud se zadaří, tak je odvezu k sobě do dílny a kompletně je zrenovuji,“ popisuje Baker. Stále častější jsou však případy, kdy lidé sklolaminátové postavy prodat nechtějí a přemýšlí jen o jejich renovaci.
„Obyčejně za renovaci platí majitel sklolaminátového obra. Někdy však objevíme takového, který opravdu potřebuje naši pomoc a jeho majitel si to nemůže dovolit. V takovém případě se snažíme pomocí sbírek najít peníze. My pak obětujeme náš čas na renovaci,“ vysvětluje zachránce obrů. Spolu s jeho týmem má normální zaměstnání a na renovaci Mufflerů tak pracuje po večerech a o víkendech. Oprava jedné postavičky trvá podle Bakera pět až deset měsíců.
A není se co divit. Sklolaminátová postava totiž musí projít komplexní procedurou. Pokud figury do Bakerovy dílny dorazí v opravdu špatném stavu a mají na sobě praskliny, je oprava o to složitější. „Nejdříve z postavy opískujeme starou barvu až na úplně první epoxidovou vrstvu,“ popisuje. Po několika týdnech opískovávání začnou opravovat všechny praskliny a promáčkliny pomocí laminátu a lepidla.
„Když máme tuto fázi za sebou, pokryjeme postavu první vrstvou základního nátěru. Pak následuje přebarvení na výslednou podkladovou barvu. „Posléze postava putuje do speciální dílny, kde jí domalují detaily jako vlasy, oči a podobně,“ vysvětluje časově náročný proces Baker. Jeho tým se nebojí ani nestandardních modifikací. Pokud majitel obra chce, aby odolal i náporu větru, Baker dokáže do postavy instalovat také kovové výztuhy. Odměnou za náročnou práci mu je radost majitelů.
Muffleři však v poslední době neslouží jen coby zdroj nostalgie, ale v několika případech plní i svůj původní účel, tedy upoutat pozornost potenciálních zákazníků. Své o tom ví Shawn Fennell, majitel dílny v Nashvillu, ve které opravuje automobilové veterány.
Za panáka zaplatil 20 tisíc dolarů a před svou dílnu ho přepravoval přes celou Ameriku až z Kalifornie. Investice se podle všeho vyplatila. „Každý den tady někdo zastaví a fotí se s ním,“ popisuje Fennell (fotografii jeho dílny včetně Mufflera najdete zde).
Právě kvůli takovým momentům se Baker před časem rozhodl s opravou Mufflerů začít.
Mezi tichými obry si dokonce během svých cest našel jednoho favorita. „Je to jeden obr vyrobený pro firmu Texaco Big Friend. Dříve jich bylo asi 300 a stáli u benzinových stanic Texaco. Nyní jsou k vidění už jen asi čtyři,“ vysvětluje. S Bakerovou pomocí však mají i vymírající sklolaminátoví obři šanci na lepší budoucnost.
Podívejte se na epizodu pořadu, ve kterém Baker opravuje Mufflery:
