"Když zvířata začala umírat, strašně nás to vyděsilo," vzpomíná na krutou zimu na přelomu let 2009 a 2010 sedmasedmdesátiletý Sukh. Jeho široká osmahlá tvář je knihou jeho života, vráskami jsou do ní zapsány roky těžkého života ve stepi. A vzpomínky na nelítostný dzud tvoří obzvlášť smutnou kapitolu.
"Bylo to to nejhorší, co jsem kdy zažil. Moje rodina měla 200 kusů dobytka, nyní máme jen 50 kusů," říká starý muž z Uvurchangajského kraje. "Uhynulá zvířata jsme snášeli na hromadu. Museli jsme počkat až do jara, kdy půda rozmrzla. Pak jsme vyhloubili obrovskou jámu a uhynulý dobytek zakopali," vzpomíná Sukh.
Podobný příběh by mohl vyprávět téměř každý mongolský pastevec. Dzud je extrémně dlouhá a tuhá zima, během které teploty klesají až k mínus 50 stupňům. Step zmizí pod závějemi sněhu nebo ledovým příkrovem a zvířata se nemohou dostat k trávě. Koně, krávy, jaci, ovce, kozy i huňatí velbloudi zmrznou nebo zemřou hladem.
Bída v hlavním městě
Přitom dobytek je alfou a omegou nomádského způsobu života ve stepi. Jídelníček pastevců se skládá především z vařeného skopového, sýra a sušeného tvarohu zvaného árul. Místo piva pijí zkvašené kobylí mléko ajrag a z kravského mléka si dělají mimořádně odpornou pálenku nermel. Ovce poskytují vlnu na jurtu i ošacení a koně představují ve stepi nejlepší dopravní prostředek.
Když před dvěma lety udeřil dzud, začaly se ve stepi hromadit zdechliny zvířat a na dveře jurt zaklepal hlad. Katastrofa byla o to horší, že mráz přišel po extrémně suchém létu, takže se pastevci nemohli na zimu zásobit senem. Podle odhadů OSN uhynulo více než osm milionů kusů dobytka, celkem 17 procent všech hospodářských zvířat v zemi.
Mnoho pastevců, kteří přišli o všechno, se vydalo za prací do Ulánbátaru. Většina z nich ale v hlavním městě lepší budoucnost nenašla. Zbídačené rodiny přežívají v jurtových slumech na předměstích bez přístupu k pitné vodě a elektřině. Muži, kteří s dobytkem přišli i o svoji hrdost, často hledají řešení v láhvi laciné vodky.
Počty stád se paradoxně i přes mrazivé genocidy stále rozrůstají. Logika pastevců je jednoduchá: až příště přijde dzud, polovina zvířat nám pochcípá, jen ať se krávy a ovce co nejvíc množí. Výsledkem je rozšiřování pouště a eroze stepi. Největší ekologickou hrozbou je vládou podporovaný chov kašmírských koz, které trávu spasou i s kořínky.
Češi pomáhají
"Dzudy čas od času přicházely vždy, ale se změnou klimatu jsou čím dál častější. Už se to dá předpovídat: když je horké a suché léto, následuje ostrý dzud. Ten v roce 2010 byl nejhorší," říká doktorka Daniela Lukešová, která v Mongolsku vede projekt označování hospodářských zvířat ušními známkami.
Espézetky pro dobytekČeskoslovenští veterináři vyjeli do Mongolska už v 60. letech, aby místním úřadům pomohli bojovat s epidemií slintavky a kulhavky. Tehdy se skot označoval křídou, proužky plátna nebo nastřiháváním uší. Od těch dob technika značně pokročila. Češi od roku 2007 v centrálním regionu Mongolska pastevcům rozdávali značkovací kleště a plastové ušní známky. V současnosti pracují na zprovoznění elektronického sběru dat ručními čtečkami čárových kódů z ušních známek. Česká rozvojová agentura při ministerstvu zahraničí na tento projekt věnovala více než 14 milionů korun. |
Práce odborníků z České zemědělské univerzity v Praze by měla pomoci katastrofální následky opakujících se dzudů zmírnit. Řada zvířat totiž nepodlehne přímo mrazu a vyhladovění, ale chorobám, kterým se jejich oslabený organismus nedokáže ubránit. Pokud budou mít veterináři přehled o počtech kusů dobytka, mohou zvířata očkovat.
"Viděla jsem tu choroby, které jsou u nás od 60. let vymýceny. Tuberkulóza, brucelóza, dýmějový mor, vozhřivka u koní - klinické případy těchto nemocí jsem viděla poprvé až v Mongolsku," říká Lukešová. Tyto choroby jsou přenosné i na člověka a ohrožují tak zdraví pastevců.
Superkráva na obzoru
"Zvířecí espézetky" mají i jiné výhody. "Když krávu označíte, tak můžete sledovat, jestli přirůstá, jak se zvyšuje její mléčná produkce, jestli má smysl držet ji v chovu," vysvětluje Lukešová další význam označování a sčítání hospodářských zvířat.
Registr dobytka chtějí využít i genetici. Z evidence vytvořené Čechy hodlají vybírat kusy s nejlepšími užitkovými parametry a zkřížit je s vybranými alpskými býky. Slibují si od toho, že vyšlechtí plemeno, které si zachová odolnost mongolských krav (české stračeny by umrzly i během "obyčejné" mongolské zimy) a zároveň bude dávat více mléka.
Nejdůležitějším důvodem, proč si Mongolové české odborníky pozvali, je obchod. Hovězí a skopové z tamějších stepí se vyváží do Ruska a do Číny, které ho vyměňují za ropu nebo zeleninu. Díky označení úřady snáze zjistí, která zvířata jsou určena k prodeji, jaký mají původ a jestli jsou očkována.
Ulánbátar, Mongolsko
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
