Sprcha, čisté oblečení a teplá polévka. Pro někoho každodenní rutina, pro jiné jediná možnost, jak na chvíli zapomenout na tvrdý život na ulici. Blížící se zima bez možnosti se před ní ukrýt trápí každoročně tisíce bezdomovců po celém Česku.
"Na ulici jsem přes rok. Nemůžu sehnat práci, peníze mám jen z hmotného minima," vypráví čtyřiapadesátiletý Pavel, jeden z čekajících. Že je bezdomovec, byste na první pohled poznali snad jen podle jeho čepice. Jinak je čistý a oholený. Stejně jako desítky dalších lidí z ulice si přišel do Armády spásy pro čisté oblečení a hlavně pro teplé jídlo.
Pavel říká, že poslední dny trávil pod mostem v Holešovicích. Nyní se mu ale podařilo sehnat alespoň nějaké peníze, za které si chce zaplatit ubytování v azylovém domě. Není to ale automatické, předtím, než ho do sociálního zařízení vezmou, musí projít vstupním pohovorem.
Mají maturitu, ovládají cizí jazyky, přesto žijí na ulici
Pavel na tom nebyl vždy špatně. Jeho příběh ale potvrzuje, že člověk může spadnout na dno ze dne na den. Nežil sice v luxusu, rozhodně ale nestrádal.
"I live on the street and I don´t have any job," překvapuje náhle Pavel dobrou angličtinou s perfektní výslovností.
Na otázku, kde se cizímu jazyku naučil, odpovídá: "Hodně jsem cestoval. Pomáhal jsem v pákistánské restauraci v anglickém Leedsu, pracoval ve Skotsku. Sedm týdnů jsem přespával v londýnském Hyde Parku a celý si ho prohlídl."
Další dva roky také dělal číšníka v Mnichově, díky tomu umí i německy. "Ich habe keine Arbeit," potvrzuje vzápětí plynulou němčinou. Do krize se podle svých dostal po návratu ze zahraničí, když ho opustila přítelkyně, u které bydlel, a už nenašel práci.
Domov na noc. Za 30 korun sprcha, polévka a nocleh
Pobočka Armády spásy, která se letos stala registrovanou církví (detaily zde), v pražských Holešovicích je jedním z míst, kde se snaží lidem bez domova pomoci. Poskytuje jak dlouhodobý azyl, tak jednorázovou noclehárnu. V mrazivém počasí tak za symbolický poplatek otevírá své služby lidem, kteří by jinak venku umrzli. Kromě čistého lůžka dostanou teplé jídlo a čaj, mohou využít sprch nebo si vyzvednout čisté oblečení. O potřebné se stará tým sociálních pracovníků, ale i samotní lidé bez domova, kteří si tak mohou přivydělat jako brigádníci.
Život na uliciV Praze žijí asi čtyři tisícovky bezdomovců. Díky krizovému programu v centrech a dvěma zimním noclehárnám, které společně provozují Naděje, Armáda spásy a Arcidiecézní charita Praha, může najít v mrazu útočiště zhruba 430 osob. |
Každý, kdo přijde z ulice, se musí evidovat na vrátnici a po krátkém rozhovoru získá kartičku. Centrum Armády spásy tak má detailní přehled o tom, kolik klientů využívá jejich služeb. Lidé z ulice mohou přespat v noclehárně za symbolických 30 korun za lůžko, přičemž dostanou čisté povlečení a talíř teplé polévky a čaje k tomu. Ráno ale musí do 7 hodin budovu opustit.
V centru je 56 lůžek, v zimě to ale nestačí. "Když je mráz, tvoří se před centrem dlouhé fronty a občas se mezi zájemci o nocleh objeví i rozpory. Dáváme přednost těm, kteří u náš ještě nepřespali, a pak těm, kteří našich služeb nevyužili minulou noc. Když jsou kapacity naplněny, mohou u nás klienti ještě přespat na stoličkách v naší jídelně," vysvětluje sociální pracovník pro denní centrum, noclehárnu a terénní služby Oleg Gudzenko.
Bezdomovce poznám i v obleku, říká pracovník Armády spásy
O něco lepší podmínky mají bezdomovci žijící v azylovém domě. Ten poskytuje ubytování pro 28 žen a 80 mužů za 115 korun na den bez jídla. Měsíc ubytování s plnou penzí je tak vyjde na necelých 5 500 korun.
To si ale mohou dovolit jen lidé, kteří mají aspoň nějaké peníze, doklad totožnosti a uspokojivý zdravotní stav, který jim umožňuje se o sebe postarat. Kromě jídla dostanou každý den čisté povlečení a mohou po celou dobu pobytu využívat koupelen, kuchyňky, nebo společenské místnosti s televizí a knihovnou.
Armáda spásy se snaží pomáhat i lidem, kteří zůstávají v ulicích. "Na většině lidí nepoznáte, že žijí na ulici. Veřejnost si všímá jen agresivních bezdomovců, těch, co spí v MHD a alkoholiků. Já ale poznám bezdomovce i v obleku. Podle jeho očí," vysvětluje Gudzenko.
