Taky se to podařilo, před 1.světovou válkou byly země Koruny České nejpokrokovější částí Rakouska-Uherska.
Dobu mezi světovými válkami vynechejme - První republika ať zůstane předmětem našeho nekritického obdivu.
Po 2. světové válce jsme se ocitli v tzv. táboře socialismu. Vzpomínám si, jak Svobodná Evropa kdysi vysílala pořad, ve kterém hodnotila úroveň jednotlivých vazalů Sovětského Svazu. V pořadu se konstatovalo, že Československo je na tom relativně nejlíp, a to ne díky tomu, že režim by byl méně totalitní, než v těch ostatních zemích, ale díky kvalitám obyvatelstva.
Když jsme po posledním převratu v naší zemi získali skutečnou samostatnost, vývoj nás zaskočil. Jako kdyby vlastní píseček byl příležitostí, abychom popustili uzdu svým horším vlastnostem. Asi my Češi (a jistě nejen my) potřebujeme se s někým srovnávat, v dobrém slova smyslu soupeřit, snažit se být lepší.
Vidím ve vstupu do EU příležitost takovou motivaci zase získat. Připadá mi směšné pochybovat, zda do EU vstoupíme za dost výhodných a/nebo důstojných podmínek. Důležité je, jak se projevíme, až součástí EU budeme.
