„Děti mají kvůli nemoci krve oslabenou imunitu a mokrá zeď jim rozhodně nesvědčí. Často je ve zdi navíc plíseň,“ říká staniční sestra Ivona Vondráková. Vzduch v napůl rozkopaném pokoji je vlhkostí doteď nasáklý.
Ta havárie měla symboliku. Zrovna ve středu večer jednala o neutěšené situaci dětské části Fakultní nemocnice Motol, v níž se léčí těžce nemocné děti z celé země, vláda.
Na stole měla požadavek od ministryně zdravotnictví Marie Součkové: Dejte Motolu miliardu korun pro první rok. Tím však účet nekončí, ten závěrečný má vyšplhat až k závratným pěti miliardám.
„Jdete právě včas. Ale kdybyste si vybrali kterýkoli jiný den, něco by se určitě našlo. Sbíječky tu slyšíme každou chvíli,“ podotýká staniční sestra. „Se stoupačkami bojujeme už čtrnáct let,“ připojuje se šéf kliniky Jan Starý.
Jednu z van na oddělení je zakázáno používat, protože voda protéká. Z jiného kohoutku pro změnu neteče vůbec. Na balkony je už léta zakázáno vycházet. Před dvěma roky se kus jednoho zřítil. Na jiném zapustila kořeny bříza a vyrostla do dvou metrů, než si ji opraváři troufli vyprostit z betonu.
Příběh, jak na rentgenu spadl metrákový olověný strop hodinu poté, co z vyšetřovny odešlo malé dítě, je už legendou. „Je to dvacet let,“ říká šéf kliniky dětské chirurgie Jiří Šnajdauf, který tehdy dítě vyšetřoval. Jak říká, od té doby se zřejmě stále čeká na „průšvih“.
Ministryně Součková však vládu nepřesvědčila natolik, aby jí jen tak odmávala miliardu. Verdikt kabinetu nebyl v době uzávěrky vydání znám, už předem však bylo proti klíčové ministerstvo financí.
„Víme, že je ta situace těžká, ale chceme od ministryně ucelenou rozvahu, kolik to bude stát v příštích letech,“ řekl mluvčí resortu Marek Zeman.
Leží na zemi a je jí dobře
„Snad se toho dožiju, že budu předávat svým nástupcům kliniku na úrovni,“ přeje si šéf kliniky dětské neurologie Vladimír Komárek. Na té odborné podle něj dávno je, ale maminky, které přicházejí s dětmi z okresních nemocnic, jsou často překvapeny prostředím.
Je to paradox: přijely za špičkovou péčí, ale co do komfortu jako by spadly z luxusního hotelu o pár hvězdiček níž. Dvě z nich jsou ubytovány s dětmi v herně. Matrace mají stísněné na zemi hned vedle dětských postýlek, klinika je momentálně přeplněná a není místo.
„Aspoň že tak,“ usmívá se maminka Jana Linderová. Ostatní matky si s dětmi musí prozatím hrát na chodbě.
