Mnoho na tom nezmění ani pochybnosti, podle nichž ruské síly mohly v severoosetském Beslanu jednat účinněji.
Severoatlantická aliance vyjadřuje Moskvě jednoznačnou podporu. Více ZDE
Nelze vyloučit, že Američané a jejich spojenci v NATO ještě více přimhouří oči nad ruským postupem v Čečensku.
Jelikož útok na nevinné lidi včetně dětí v Beslanu poukázal na propojení mezi radikálními čečenskými povstalci a mezinárodní teroristickou sítí, lze spíše očekávat snahu o ještě větší koordinaci zemí NATO a Ruska v boji proti teroru. To platí i pro tajné služby těchto států.
Rusko a aliance ostatně jsou ve válce s teroristy již tradičními spojenci. Po útocích z 11.září 2001 byla pro Ameriku důležitá právě součinnost s ruskými zpravodajskými institucemi. Moskva byla klíčovým spojencem v době spojeneckého útoku na Afghánistán.
V roce 2002 byl vztah mezi NATO a Ruskem stvrzen vytvořením společné Rady. Na tomto fóru se probírají zásadní otázky mezinárodní bezpečnosti.
Partnerství má své kritiky
Moskva sice nepodpořila americký útok na Irák, ale v tom se nelišila od některých členských zemí aliance. A administrativa George Bushe měla pro tehdejší ruský postoj pořád více pochopení než pro politiku Německa a Francie.
Podle části ruské opozice je moskevská vláda vůči Americe vstřícná až příliš. Spojeným státům se nedá věřit, tvrdí ruští kritici. "Jaképak strategické partnerství?" ptá se bývalý ministr obrany Igor Rodionov. Tvrdí, že Amerika stále v Rusku vidí hlavního oponenta ve svém úsilí o globální hegemonii.
Kritici Moskvy na Západě zase prohlašují, že Rusko si problémy s terorismem do jisté míry způsobilo samo tvrdým vojenským potlačováním čečenských separatistů. Komentátor Simon Tisdall v britském listu The Guardian napsal, že Rusové v Čečensku dosáhli podobného výsledku jako Američané v Iráku - přilákali tam náboženské extremisty.
Neshody ještě nevymizely
Právě Tisdall se - podobně jako někteří další pozorovatelé - domnívá, že svět by se měl nyní o dění v Čečensku zajímat více, nikoliv méně. Takový zájem ze zahraničí dosud Moskva označovala za vměšování do vnitřních záležitostí. Poslední události by ho však paradoxně mohly umožnit.
Tím, že Rusko přeneslo celou záležitost kolem útoku teroristů v Severní Osetii na jednání OSN, by mohlo dosáhnout dvou věcí - jedné chtěné a druhé nechtěné.
Svět definitivně uzná, že Rusové v Čečensku bojují proti mezinárodnímu terorismu. Ale také by se mohl více plést do řešení napjaté situace v Čečensku, neboť nyní už jde o mezinárodní problém. Je ovšem možné, že ochota Západu přivřít oči bude přece jen silnější.
Některé neshody mezi NATO a Ruskem přesto asi budou ještě nějakou dobu přežívat. Právě v oblasti kolem Kavkazu se mohou zájmy obou stran střetávat. Aliance kupříkladu od Moskvy požaduje, aby rychleji rušila své vojenské základny v Gruzii.
Podobné výhrady má NATO také vůči ruským základnám v Moldavsku. Rusové zase podle některých zdrojů nejsou spokojeni s tím, že se aliance více nevěnuje spolupráci s Moskvou v oblasti kolem Černého moře. To byl údajně jeden z důvodů, proč se ruský prezident Vladimir Putin nezúčastnil červnového summitu aliance v Istanbulu.
Server natoaktual.cz před časem citoval zdroj z bruselského sídla NATO, který uvedl: "Ve velkých strategických otázkách, jako je boj proti terorismu či Balkán, se s Ruskem shodneme, ale čertovo kopýtko je v detailu." Zmíněné neshody kolem základen v Gruzii či Moldavsku však nemohou ohrozit spojenectví Západu a Ruska ve válce proti islamistickým extrémistům. Ani jedna strana nemá důvod se této spolupráce vzdávat.
