Mořem opět putuje mrazivá hora

Poté, co se v březnu od Antarktidy utrhl největší kus ledu za posledních třicet let, putuje mořem další mrazivá hora. Ledová masa je dlouhá sedmdesát šest kilometrů a sedm a půl kilometru široká. Vojenský satelit, jehož snímky má k dispozici americké národní středisko pro pozorování ledovců, ji v Rossově moři zaznamenal zhruba před čtrnácti dny.

To, že se ledový útes od Antarktidy oddělil, je podle amerických vědců varováním, že růst globální teploty bude v budoucnu způsobovat další potíže.

Ekologické organizace považují uvolňování ledovců za důkaz, že emise skleníkových plynů způsobují růst globální teploty a následně i tání polárních ledových příkrovů.

Například ekologové z British Antarctic Survey již v devadesátých letech předpověděla, že v důsledku rychlého oteplování v této oblasti se brzy začnou uvolňovat velké kusy ledu.

Antarktický poloostrov zaznamenal za posledních padesát let vzestup teploty v průměru o 2,5 stupňů Celsia. To je více než v jakékoli jiné oblasti na jižní polokouli.

S globálním oteplováním bývají spojovány emise uhlíku z elektráren a továren.
Největším producentem takzvaných skleníkových plynů jsou Spojené státy. Jev by mohl podle expertů vést k rozsáhlým záplavám a zvyšování hladiny oceánů.

Co to je skleníkový efekt

Základem oteplování zeměkoule je skleníkový efekt. Některé plyny, přezdívané skleníkové, se totiž chovají jako sklo ve skleníku. Sluneční paprsky jimi procházejí, dopadají na Zemi a mění se v teplo neboli infračervené záření. To pak zase stoupá vzhůru.

Vrstvou skleníkových plynů, která tvoří asi setinu atmosféry, ale unikne do vesmíru jen část. Zbytek tepla zůstane zachycen na Zemi jako pod pokličkou. Tato vlastnost je klíčová pro život. Bez ní by teplota na naší planetě byla asi o třicet stupňů Celsia nižší, a panoval by tu tedy smrtelný mráz.