Většinou šlo o lidi, kteří nevěděli, že jsou nakaženi a tím, jak se stěhovali za prací, šířili mor do dalších oblastí.
Vyplývá to z výzkumů emeritního profesora zoologie na liverpoolské univerzitě Chrise Duncana a sociální historičky Sue Scottové, o kterém informoval britský nedělník The Observer.
Ti ve své knize Návrat černé smrti vyjadřují přesvědčení, že to, s čím bojovala středověká Evropa, nebyl dýmějový mor, který přenášejí blechy z krys, ale jiný vysoce infekční a smrtelný virus, tzv. hemoragický mor.
Britské vědce přivedly na stopu nesrovnalosti v dobových pramenech. "Narazili jsme na záznam o úmrtí muže jménem Andrew Hogson. Po jeho smrti následovala ve vesnici, kam přišel pár dní před svou smrtí, vlna dalších úmrtí. Vše však začalo až po dvaadvaceti dnech. To je dost dlouhý interval na normální infekci," říkají.
Srovnáváním dalších pramenů nakonec došli k tomu, že infekce měla inkubační dobu kolem 27 dní.
"To je dost času na to, aby se nakažení stihli přesunout z vesnice do vesnice, než se u nich nemoc projevila," tvrdí vědci a dodávají, že tomu odpovídají i údaje o tom, že se nemoc, jež se objevila v severní Africe, dokázala v příštích třech letech rozšířit do celé Evropy.
Dalším sporným momentem jsou symptomy nemoci. Záznamy ze 14. a 17. století uvádějí, že prvním příznakem morové nákazy byly mdloby, nevolnost, teprve nakonec se po celém těle objevily bolestivé boule. Také tyto symptomy podle vědců odpovídají více hemoragickému moru než moru dýmějovému.
Duncan je dále přesvědčen, že ve středověku se v Evropě vůbec nevyskytovaly hnědé krysy. "O těch černých je známo, že nežily na venkově a nebyly imunní vůči té nemoci, kterou měly přenášet," tvrdí zoolog.
Dodává, že pro jeho teorii svědčí také fakt, že blechy, které měly mor přenášet, by v zimě nepřežily. Přitom průběh epidemie prokazatelně nezávisel na ročním období.
Kniha končí varováním, že v dnešní době, kdy se člověk dostane z jedné strany zeměkoule na druhou během několika hodin, se podobné viry mohou šířit ještě mnohem rychleji.
