Severní Korea hlásila v červnu rekordní sucho, jaké země nepamatuje za posledních sto let. Státní tisková agentura KCNA tehdy předpovídala, že kvůli němu o třetinu klesne produkce rýže. Pro obyvatele, které i za normálních okolností sužuje nedostatek potravy, to byla tragická zpráva (více čtěte zde).
Během několika týdnů se však zoufalý nedostatek vody proměnil v podobně ničivý nadbytek. Do jihovýchodní Asie zavítal letní monzun a Severní Korea prochází každoročním obdobím přívalových dešťů a povodní. Vyschlá říční koryta se rychle naplnila a přetekla, vyprahlá půda není schopná vstřebávat vodu.
„Povodně zasáhly 3 455 lidí, potvrzeno je 21 mrtvých a devět lidí se pohřešuje. Záplavy zničily nebo poškodily 968 domů a očekává se, že budou ještě zesilovat,“ uvedl v polovině srpna Červený kříž. Jeho pracovníci Severokorejce zásobují pitnou vodou, provizorními stany, teplým oblečením nebo hygienickými potřebami.
Povodně stráví pašík v obýváku, dostane i deku
Místní vesničané záplatují střechy svých chatrných obydlí vším, co je zrovna po ruce - třeba starými pytli od rýže, které zatěžují kamením. Kdo má štěstí a bydlí v patrovém domě, nemusí se o svůj majetek tolik bát.
Nahlédněte do života v KLDR |
Povodňová vlna ovšem často smete drobné chatrče nejchudších Korejců, každému ve vsi navíc spláchne zahrady a chlévy. V ohrožení se tak rázem octnou i domácí prasata, která jsou pro mnohé venkovské rodiny tím nejdražším, co mají.
„Když má rodinné prase potíže, manželky na muže křičí, aby pašíka zachránil, což nezřídka vyústí v hádky. Jakmile je prase v bezpečí, dostane pěkné místečko i deku, aby bylo v pohodlí,“ líčí pro server DailyNK reportérka Sol Song-a.
Pro rodiny, které měly tolik štěstí či prostředků, že si dokázaly v chudé totalitní zemi od příbuzných nebo třeba na černém trhu sehnat vlastní selátko, je péče o něj bez nadsázky smyslem jejich života. Když není k dispozici krmivo, bez otálení zvířeti nabídnout část svých vlastních skromných zásob rýže. Blaho vepře je pro vesničany důležitější než jejich vlastní pohodlí.
Vykrmené prase je zlatý důl, povodeň může investici zmařit
„Pokud vepř onemocní, ženy utíkají na tržiště nakoupit všechny drahé léky, které se jim dostanou do rukou. Když nezaberou, usekne se prasatům špička uší nebo ocasu. Kdo ví, kde se tenhle zvyk vzal, ale v některých případech zázračně funguje,“ říká Sol, která život na severokorejském venkově dobře zná. V KLDR sama vyrůstala a před čtyřmi lety utekla na jih.
Nejde jen o to, že by Korejci své prase milovali jako domácího mazlíčka. Pokud se jim ho podaří vykrmit tak vydatně, aby vážilo 80 kilogramů, obchodníci jim kvůli zvířeti téměř utrhnou ruce. Maso je v Severní Koreji nedostatkovým zbožím a vepřové představuje vítané zpestření jídelníčku tvořeného z drtivé většiny rýží, kukuřicí a kvašenou zeleninou jménem kimči. Když rodiče seženou, vykrmí a na tržišti dobře prodají prase, pro jejich děti to znamená výrazné přilepšení.
„I přes všechnu péči spousta prasat deštivé období nepřežije. Podlehnou infekcím nebo rýmě. V tom okamžiku můžete vidět, jak ženy prolévají celé kbelíky slz. Uvědomují si, že přišly o obrovské bohatství, které mělo podepřít celé jejich živobytí,“ uzavírá Sol Song-a.
