Vaši ostřelovači budou hlídat pražské Kongresové centrum ze střech. Když uvidí něco divného, co udělají?
Když tam někdo vytáhne zbraň, nebudou mít čas se s někým spojovat. A když si nějaký cvok třeba z legrace vezme tatínkovu kulovnicí a vyjede z okna ve chvíli, kdy tam bude Bush, tak má smůlu. To se nedá nic dělat. Pokud tam bude něco podezřelého, na co ostřelovač upozorní, tak se to prověří. Když bude čas.
Co myslíte tím něco podezřelého?
Při návštěvě prezidenta Clintona si ostřelovači všimli divného chlapíka. Vyhmátli jsme ho z davu a pod kabátem měl nějakou trubku. Nic z toho nakonec nebylo, ale všimli jsme si ho. Samozřejmě byl bych velkohubý, kdybych vám řekl, že odhalíme každého a nikomu se nepodaří vystřelit.
Do summitu zbývají poslední dny. Co teď dělá vaše jednotka?
Cvičíme jako celý rok, ale poslední týdny si navíc obcházíme všechna místa, kde budou kluci působit. To znamená hotely, Hrad a Kongresové centrum. Zařizujeme věci okolo ostřelovačů...
Co znamená, že zařizujete věci kolem ostřelovačů?
U Kongresového centra jsou nebezpečná místa. Naši lidé si je prošli a říkají si, odkud bych střílel já, kdybych se chtěl trefit? Podle toho se připravují.
Bude jednotka přímo chránit politiky?
Budeme se podílet na ochraně kolony prezidenta Bushe. Když tu byla Laura Bushová, hlídali jsme ji a oni byli hrozně spokojení. Teď budou v koloně bojovníci, kteří výborně řídí auto a mají výcvik na ochranu VIP od té nejlepší protiteroristické jednotky na světě, britské SAS. "Sasíci" nám ten výcvik udělali, protože to jsou víceméně kamarádi.
Co je URNA • Útvar rychlého nasazení zasahuje proti teroristům a jiným nebezpečným zločincům. Ročně má přes třicet akcí
Co je poslední noci vaše největší můra? Únos politika, zajatí rukojmí nebo útok?
• V jednotce pracuje kolem sto dvaceti lidí, rozpočet je kolem padesáti milionů
• Komando zatýkalo například Jiřího Kajínka, o povodních odpalovalo remorkéry na Labi
Bojím se situací, s kterými už bychom nemohli nic dělat, při kterých už bychom nebyli nic platní. Třeba vyhození metra do povětří, útoku na Spolanu. A pokud se bavíme o rozdílech mezi únosem politika a "obyčejným" rukojmím, tak je mi to jedno. Když půjde o Bushe, celý svět se zblázní, i my se zblázníme, ale ve finále je pro mě George Bush Franta Vomáčka tady z Prahy. Když dojde na lámání chleba, jde mi o to zachránit toho člověka.
Možná, že by mě za to nepochválili, ale my nejsme politici. A další věc jsou třeba nedávné události v Moskvě. Strašně složitě se řeší, když někdo obsadí ve velkém počtu lidí budovu, je tam velký počet rukojmí, nálože a trhaviny.
Zkusme to namodelovat na Prahu příštího týdne. Teroristé obsadí vlak v pražském metru a budou mít rukojmí. Co se stane, jakmile se to dozvíte?
Do patnácti dvaceti minut bychom tam byli, i když u takových případů není třeba dramaticky spěchat. Teroristé takové věci dělají pro něco, takže by chtěli kontaktovat nějaké bezpečnostní složky, případně politiky, měli by nějaké požadavky. A nejkratší průměrná doba vyjednávání je ve světě pět hodin.
Takže to znamená, že by se stáhli všichni vaši lidé, kteří by byli někde jinde?
To bych nerad. Někdo něco udělá tady, my se tam stáhneme a on udělá něco horšího jinde. Prostě by tam přijela část našich lidí a v první řadě nastoupil vyjednavač, na něm leží hlavní tíha. Zásah je skutečně to poslední. Spousta věcí se dá vyjednat.
Jak vypadá takové vyjednávání?
Tajné služby a policie nám nejdřív musí dodat co nejvíc informací a vyjednavači podle toho upraví jednání s tím člověkem. Musíme vědět, co jsou teroristé zač, jaké metody používají, abychom se mohli připravit i na zásah. Rukojmí "se dělalo" třeba v roce 1992 v nemocnici v Bratislavě, kdy se zabarikádoval šílenec s granátem v porodnici. Vyjednavač tam přišel v plášti jako doktor a asi hodinu s ním mluvil, povídali si, a když si ten šílenec chtěl zapálit, skočil po něm a odzbrojil ho.
Uvažovali byste o použití plynu jako v Moskvě?
Nedoporučuje se to a do Moskvy se to takřka nepoužívalo. Někdo v budově usne, někdo ne, eskaluje napětí a je to neřiditelná situace. Může u toho zemřít hodně lidí a je otázka, co je ještě snesitelné. Ale nerad bych říkal, že ho nepoužijeme. Můžeme se dostat do situace, že začneme uvažovat i o takové variantě.
Kromě té nemocnice a únosu letadla v roce 1991, kdy se nakonec únosce vzdal, jste v podobné ostré akci nebyli. Jak velká je to nevýhoda?
Jsme ve spojení s britskou SAS a dalšími jednotkami v Evropě. Cvičíme s nimi a oni ty zkušenosti z ostrých akcí mají. Kromě toho se podílíme na zatýkání pro protidrogovou jednotku a odbor organizovaného zločinu. A tyto zásahy se od protiteroristického zásahu moc neliší. Zatýkali jsme třeba Jiřího Kajínka, a kdyby měl tehdy rukojmí, postupovali bychom stejně, jen bychom přidali vyjednávání.
Tehdy byl hlavní požadavek dodat Kajínka živého. Já na to říkal, že vždycky děláme tak, abychom měli toho člověka živého. Když někam vlítne SAS, tak to postřílí a je vymalováno. Ale samozřejmě, když někdo začne střílet na naše kluky, tak ho zastřelíme. To už jde o mého člověka.
Jak dlouho trvá takový zásah?
U Kajínka to od chvíle, kdy se řeklo: Vpřed!, trvalo čtyřicet padesát vteřin.
To je docela rychlost.
Jde o to využít moment překvapení, zaplavit prostor co nejrychleji. Ale může to být velká hala a bude to trvat déle. A čím déle to trvá, tím spíše může dojít k nějakému boji, a ztrácíte výhodu překvapení.
Co musí umět každý člen vaší jednotky?
I ostřelovač musí umět slaňovat, sebeobranu, taktiku, lézt po skalách. To je základ. Bojovníci musí znát všechno. Ti kluci jsou dobří, univerzální. Někdo si řekne: urňák, ježíšmarja, vymlátí nám hospodu. Ale oni to jsou normální kluci. Samozřejmě jsou jiní v tom, že se nebojí. Někdo jim řekne, že tam je ozbrojený drban, a oni se oblečou a jdou tam, protože to je jejich práce.
Vy sám moc nevypadáte na člena protiteroristického komanda, stejné to je i u vašich podřízených?
Jistě, ani ve světě nejsou v těchto jednotkách gorily. Je to cíl, ti lidé musí zapadnout. Potřebuji vytrvalé, pohyblivé a mrštné lidi. Jasně že máme také dva tři velké kluky, ale ti mají zase dobrou dispozici, protože že jsou i mrštní. Ale klasický vystříhaný obličej Dolpha Lungrena u nás nenajdete.
A povahově jsou jací?
Povahově tam mám všechno, klasický vzorek společnosti. Kluka, který si nechá pro korunu vrtat koleno, člověka, který modeluje letadélka, jiný rád holky... Ale všichni mají jedno společné: když je krize, dokážou se strašně semknout.
Před časem zastřelili bývalého urňáka, během půl hodiny bylo na místě osm nebo devět dalších. To je pro ně charakteristické, že se semknou, najdou a pomůžou si. Je to logické, oni spolu žijí a vědí, že když jdou do akce, musí se na sebe navzájem spolehnout.
Když nejdete do akce, jak vypadá normální den v URNA?
V pondělí přijdou, jedou na střelnici a odstřílí si. Vrátí se a jdou buď na sebeobranu a posilování, nebo na sebeobranu a psychologickou přípravu, kdy s nimi vyjednavači probírají modelové situace, dělají psychotesty nebo se baví o profilech pachatelů. Jiný den jedou skákat z vrtulníku, mají taktickou přípravu, zatýkací techniku. A pořád dokola. Opakování - matka moudrosti.
To musí být docela nuda...
Je to psychicky hrozně náročné. Není to o dobrodružství, ale o dřině a monotónnosti. Proto na nich vždycky vidím, jak se jim rozsvítí oči, když přijdu a řeknu: Odpoledne něco bude. Lítají po chodbách, připravují si věci. Tohle milují.
Vaši ozbrojení a maskovaní lidé asistovali při uvalení nucené správy na IPB. Měl jste špatný pocit, když jste tam šli?
To byl malér, i když to nebylo nasazení jednotky jako takové, bylo to jen šest mužů. Tehdy si mě zavolal policejní prezident a já se těšil, že bude nějaký velký zákrok. enže on řekl: Budete muset jít do IPB. A je to v pytli, říkal jsem si. Je pravda, že informace o tom, co se tam děje, byly podivné, nucený správce měl skutečně strach.
Měli jsme tam jít jen proto, kdyby se tam někdo zabarikádoval a chtěl třeba něco skartovat. Ale kdyby mě tehdy poslechli a šli jsme tam v civilu, nebyl by z toho takový problém. dyž jsme tam šli, prolétla mi hlavou jedna z prvních věcí, kterou URNA měla dělat pod mým velením.
Tehdy nám řekli: Chlapi, jdeme na Stehlíka, toho z Poldovky. No, to jsem ve funkci moc dlouho nebyl, pomyslel jsem si. Naštěstí z toho nakonec sešlo, ale jednu chvíli to vypadalo na obsazení Poldovky. A IPB byla taky špatně.
