Blíží se váš brněnský koncert, původně jste ale měla na jihu Moravy zahrát už v červenci na festivalu Creamfields. Českým pořadatelům ale tenhle nápad zatrhla britská centrála festivalu. Řekli vám důvod?
Briti řekli, že moje hudba není moc taneční. Což je šílené, protože zrovna teď mám velký taneční hit s dýdžejem Marcem Mysterio Tomorrow, a to je žánrově house.
No, já slyšela, že jim vadila i vaše dosavadní image.
Víte co si o tom myslím? Že by měli dělat pořádně domácí úkoly a zjistit si o mně víc. Jsou úzkoprsí, já dělám taneční hudbu a tečka.
Koncert Samanthy Foxa Michala Davida Samantha Fox a její předskokan Michal David vystoupí 10. října v brněnské hale Vodova. |
Jak tedy bude vypadat váš brněnský koncert? Bude to průřez největšími hity, nebo můžeme čekat i nějaké překvapení?
Budu hrát asi hodinu a bude to velká párty. Samozřejmě zazpívám většinu svých největších hitů, protože to se ode mě očekává. Takže rozhodně zazní Nothing's Gonna Stop Me Now, I Only Wanna Be With You, I Surrender, Touch Me, ale zazpívám i novinky z nejnovějšího alba – Angel With An Attitude. Ale máme i překvápko, píseň, kterou jsem já osobně nikdy ještě nezazpívala, ale všichni na světě tu píseň znáte. Střihnu si ji poprvé.
Chápu, že překvapení se neprozrazují, ale stejně si zkusím tipnout – nějaká současná coververze?
Ano, je to obrovský hit někoho jiného, který zrovna teď koluje světem. A já ho zbožňuju. Víc neřeknu.
Kdo všechno s vámi přijede? Doprovodí vás kapela, tanečnice?
Uvidíte šestičlennou kapelu, včetně mě a vokalistek, a taky dvě tanečnice, jsou vážně dobré a taky zatraceně sexy. Já a moje kapela se uvidíme po čtyřech měsících pauzy, v létě jsem natáčela nové věci na další desku, takže se na ten návrat k sobě i na pódium všichni moc těšíme. A taky s sebou vezmu své dva psy. Takže dohromady jich v kapele bude šest a bude s nimi asi dost srandy, až se zase uvidí.
Plakáty brněnského koncertu vaši show prezentují jako velký návrat k disku 80. let. Vy chcete být v takové škatulce?
No, moc nechápu, proč to tak nazývají, protože moje hudba nikdy tak úplně disko nebyla. Vám přijde Touch Me jako disko? Podle mě hraju spíš poprock. Jediné disko je podle mě I Only Wanna Be With You. Nechci být návratem do 80. let. Jistě, zazní některé mé písně z té doby, ale i ty z posledních dvou dekád. Já nechci být ikonou diska, já styly měním, abych lidi nenudila. Bude to velký mix.
A znáte svého českého předskokana, Michala Davida?
Neznám, ale těším se, až si ho poslechnu. Slyšela jsem, že je moc dobrý.
Víte, proč jsem zmínila ten avizovaný návrat do 80.let? Zrovna on je pro Čechy velkou ikonou diska a osmdesátek.
Bože, tak odtud vítr vane! Ale já ho předem přece neodsoudím, naopak, jeho desku si ráda koupím, bude-li ji mít na koncertě. Vždycky to tak dělám. Chci slyšet českou hudbu. A jsem zvědavá i na Brno, zatím znám jen pražský Václavák, před více než deseti lety jsem tu byla o Vánocích na výletě. Úžasná architektura. A váš nábytek, vaše sklo... krása.
Když jste v roce 1986 naplno rozjela pěveckou dráhu, jak dlouho jste si tipovala, že se udržíte na špici?
Tehdy jsem si přála zpívat, psát a doufala, že časem budu i produkovat. A to se mi splnilo. I ve 43 letech tu pořád jsem a dobrá v tom, co dělám. Musíte být silný, abyste se udržel, což já zjevně jsem. Šoubyznys je tvrdý, jste hodně dlouho hodně daleko od domova, ale každý kdo něco dokázal, vám řekne, že když si věříte a máte rád, co děláte, můžete zvládnout hodně. A zpívání není jako modeling, kde vaše kariéra v pětačtyřiceti končí. Já vážně pořád přemýšlím nad tím, jak natočit hit a dostat se na špici žebříčků.
To jste opravdu nikdy neměla chuť s tím praštit?
Tak jistě, na začátku 90. let to byla velká krize. Můj otec mi dělal manažera, ale měl už velký problém s alkoholem. Tehdy jsme se pohádali a já chtěla jiného manažera. Bylo to dost hnusné, nechtěl mě pustit, přece jen ve smlouvách bylo hodně peněz. Dostalo se to až k soudu, ten se táhl, zjistila jsem, že v účetnictví chybělo přes milion liber, skončilo to rozvodem rodičů. A v té době, ačkoli jsem vydala novou desku a chtěla jí dělat promo, všichni se ptali jen na otce a rodinné problémy. To jsem s tím praštit chtěla. Vyřešilo se to, až když před deseti lety otec zemřel... Bylo mi líto, že v jeho posledních chvílích jsme se nenáviděli, já mu už vnitřně odpustila. V podstatě mě z toho vytáhli až mí fanoušci, psali mi, podpořili mě.
Jaký byl naopak pro vás nejvíce motivující zážitek?
Moje první turné po Americe a Asii, kdy jsme přes šest měsíců žili s kapelou v tom našem autobusu. Muzikantský život je sranda. A skvělé taky bylo, když jsme přijeli do Indie, já netušila, že jsem tam tak slavná. Dokonce jsem potom hrála v bollywoodském filmu, to bylo něco, co bych nečekala. A byl nakonec i hodně úspěšný.
Na kariéru zpěvačky i herečky jste se připravovala odmala, ale v šestnácti jste nastoupila na dráhu modelky, když vás vaše matka vyfotila a poslala do novin The Sunday People. Jak to zpětně hodnotíte, byl to dobrý tah, nebo byste to raději neudělala?
Ne, to byl dobrý nápad. Chci jen zdůraznit, že ty fotky, které moje matka nafotila, nebyly ty, na nichž jsem nahoře bez, jak se někdy píše. Byla to normální soutěž Face and Shape of 1983 (Tvář a postava roku 1983 - pozn. red.), lidé od novin vyzvali čtenáře – pokud máte dceru, přítelkyni, kamarádku, která má krásné rysy, vyfoťte ji a pošlete do soutěže. A potom mi nabídli čtyřletý kontrakt modelky. Měla jsem velké štěstí. A hodně se mi ta práce líbila. Byla jsem velmi mladá a už jsem cestovala po světě. Otec mi dělal manažera, takže jsem mohla dělat, co jsem chtěla, matka se mnou cestovala také. Pomohlo mi to brzo dospět, a když jsem nastoupila na dráhu zpěvačky, už jsem byla připravená – a taky se už o mně vědělo.
Mluvila jste ale i o fotkách "nahoře bez". Na ty nakonec krátce nato také došlo...
Ano, ale to nebylo žádné porno, není za co se stydět. Byly to fotky ve stylu "holka od vedle", nic laciného nebo slizkého.
Samantha Fox(nar. 15. dubna 1966) Samantha Fox se na svých webových stránkách sama popisuje jako zpěvačka, autorka hudby, herečka, modelka a světoznámá britská osobnost. |
Není vám přesto líto, že vaše kariéra byla a vlastně dodnes je postavená spíše na těch hanbatých fotkách a vašem vzhledu než na vaší hudbě?
Jistě, v prvních letech pro mě bylo těžké, aby mě brali jako zpěvačku vážně. Jenže já jsem jezdila v autobusu po koncertech, dřela a brala se hlavně jako zpěvačka. A snažila se ostatním dokázat, aby mě tak brali taky. Bylo to na začátku těžké, hrozně těžké. Ale prostě má image byla a je součást byznysu a já se tak dostala k tomu, co jsem chtěla. Dělám tuhle kariéru roky a cítit se trapně nebo litovat, že jsem udělala pár nahatých fotek, rozhodně nemusím. Naopak, byla to skvělá doba. Jistě je hodně lidí, kteří s tím nesouhlasí, ale nikdy se nezavděčíte všem. Navíc, spousta dalších holek taky ukázala prsa, a co? Proč se bát sexuality a toho, kdo jsme? A vsadím se, že mnoha lidem se ty fotky moc líbily.
A neměla jste problém s tím, že někomu se líbily tolik, že vás obtěžoval? Zažila jste šílené pronásledující fanoušky?
Bohužel ano. To je součást tohoto byznysu. Ale nebylo to nic závažného, že bych utíkala od kariéry. Kdybyste se pořád bála, nemůžete dělat nic. Mám šikovnou ochranku a nechávám to na nich.
Jaká vaše píseň vás vystihuje?
Touch Me, protože mě proslavila. Byl to můj bod zlomu, kdy mě už neznali jen v Anglii, bylo to v Top 5 v sedmnácti zemích.
Hodně interpretů ty své "emblematické" písně po letech začne nenávidět, protože je všichni chtějí na koncertech slyšet a oni by se přitom rádi posunuli jinam. Vám se Touch Me neomrzela?
Ne, já ji zpívám ráda, vidím, jak publikum vždycky začne šílet. Každý úspěšný zpěvák má jednu píseň jako vlajkovou loď, Stouni mají Satisfaction, Madonna Like A Virgin. A Touch Me zní dobře i dneska. Když hrajeme v klubu mladým, máme zremixovanou rychlejší verzi pro novou generaci posluchačů, na koncertech, jako v Brně, zazpívám originál, protože to lidi chtějí. Ale opravdu vnitřně mám nejradši Angel With An Attitude z posledního alba, tu v Brně zahrajeme taky. Jde o jednu z nejhlubších písní, co jsem kdy napsala. Je hodně o mně, kdykoliv ji zpívám, cítím se díky ní dobře.
Deska Touch Me byla vaším největším úspěchem. Přemýšlíte, proč se to nezopakovalo?
No, to je relativní, v Británii to tak bylo, v Americe byla úspěšnější I Wanna Have Some Fun. Vždycky to bylo tak nějak nevyvážené, co zabodovalo v Evropě, tak ne v Americe nebo v Japonsku a podobně. I proto prostě nevzdávám naději, že to další album, co udělám, bude mít – třeba jen někde – velký úspěch.
Zrovna teď jste zabrousila do stylu house. Vydala jste nový singl, na němž jste spolupracovala s kanadským dýdžejem Marcem Mysterio. Jak k tomu došlo?
Marc mi napsal přes MySpace. To dělá hodně dýdžejů. Já se koukla na jeho profil a líbilo se mi, co dělá. V dubnu jsme se sešli v Montrealu, pustil mi pár svých věcí a já řekla: V téhle chci zpívat, ta je dobrá. A on mě nechal nazpívat Tomorrow. A teď to má úspěch v Americe, Skandinávii i Evropě obecně.
Plánujete další spolupráci?
Ano, na Vánoce vyjde moje deska Greatest Hits a na ní najdete i nové písně. A také písně z 80. a 90. let, které se předtím na desky nedostaly. V novém roce budeme pracovat na další desce právě s Marcem. Jeho house music mi nyní vyhovuje. Míň chodit a víc tancovat, to bude teď moje heslo. Vážně se chci pořád měnit. Ale třeba v Americe má hip hop a R'n'B úspěch a v Evropě je to propadák, celosvětově se nikdy album líbit nemůže.
Když jsem se na sny o návratu na čelní příčky hitparád ptala zpěváka kapely Nazareth, zasmál se a řekl, že "oni už se tam nevrátí, protože jsou staří a oškliví pro tenhle svět MTV". Nechci o vás tvrdit to samé, ale stejně to řeknu natvrdo - nemáte problém s tím, že už vám zkrátka není dvacet?
Koukněte na ženy, jako jsou Madonna, Mariah Carrey, Celine Dion. To jsou přece fantastické ženské, a není jim dvacet. Pro mě je věk jenom číslo. Samozřejmě, že se musím víc snažit – ó bože, musím čtyřikrát týdně cvičit, držet dietu, používat krémy. Nejsou kouzelné, ale používám je. Neměla jsem ale nikdy plastiku nebo botox. Když se na to cítíte, máte mladého ducha a jste šťastná, není to problém – koukněte na comeback Tiny Turner! Jako modelka bych měla smůlu, ale jako zpěvačka? To mě můj věk fakt netrápí.
Ohlížely jsme se hodně zpátky, plánujete naopak něco dopředu?
Jistě. Třeba teď jsem založila vlastní vydavatelství Fox Record. A až v budoucnu přestanu jezdit turné, budu produkovat jiným. Tak za deset let už tenhle "důchod", kdy budu psát písně jiným šikovným zpěvačkám a kapelám, zamýšlím.
