To všechno vinou několika slov druholigového politika Kořistky.
Je však situace ODS tak špatná, jak se zdá? Nikoliv. Pan Gross je politicky těžší váha, než byl pan Špidla.
Ale ve skutečnosti není jeho vláda o nic silnější a její kroky o nic chytřejší. Ukázalo to například neprozřetelné přidávání policistům, po němž následovalo premiérovo zoufalé pro hlášení: Přidáme i učitelům.
Aféra kolem pana Kořistky je jistě vážná věc. Útočícímu modrému ptáku však jeho velká kořist - a sice vítězství jak v podzimních malých, tak ve velkých volbách nejpozději v roce 2006 - může kvůli ní utéci v jediném případě: pokud by se prokázalo, že to byl skutečně Mirek Topolánek, kdo chtěl Zdeňka Kořistku uplatit.
Ať je pravda jakákoliv, šance, že by soud prokázal panu Topolánkovi korupci, se dnes jeví jako krajně nepravděpodobná.
Před kongresem ODS paradoxně útoky předsedovi nahrávají. Místopředsedové, kteří tajně hýčkají myšlenku, že by ho nahradili, se teď museli kolem něj semknout do houfu. Kdyby to neudělali, okamžitě by se stali terčem kritiky za to, že se přidávají k nepříteli.
ODS si patrně začíná uvědomovat, že přepjatými výroky o odposlouchávání a policejním teroru (a zase: ať je pravda jakákoliv) nemůže získat. Takové stesky bez důkazů působí trapně.
Nejde nám samozřejmě o to, abychom sledovali zájem ODS. Je však důležité, aby se nekomunistická opozice chovala sebevědomě. Zdá se totiž, že pan Gross chápe svůj kabinet především jako strojek na volební vítězství a svou kariéru. Za tím účelem je ochoten dělat především líbivá gesta a odsouvat praktické činy. Je v zájmu všech občanů, aby taková politika měla co nejserióznější oponenturu.
Bude tedy pro všechny dobře, pokud ODS nebude hledět tolik na Kořistku jako na vidinu své kořisti a vzmůže se k věcné kritice vlády.
