A oba ve straně, která chce být přijatelná pro každou příští demokratickou vládu. Ani náhodou nemíní trčet v opozičních lavicích.
Zíváte nad podobnými zprávami? Říkáte si, že modré růže pro mimořádně vstřícného prezidenta a fotbalista srdíčkář Straka byli jedinou sjezdovou atrakcí pro okolí?
Lidovci se opravdu příliš nemění. Fajnšmekry stranických lásek a nelásek nanejvýš vzruší, že Cyril Svoboda získal silný mandát, byť ho Miroslav Kalousek toužil vidět za pomezní čarou.
Ale jejich osobní spor není pro vládu tak horký, jak vypadá: i Kalouskovi lidovci přes občasné brblání a rebelie zůstávají solidním partnerem ČSSD.
Premiéra Paroubka za jeho příchylnost ke komunistům sice slovně odsuzují, ale to je tak vše. Vždyť veřejnost koketerii s komunisty toleruje, vládě se vcelku daří a lidovci se do politických dobrodružství přece nikdy nepouštějí!
Na dohodě s někým silnějším jsou stále závislí. Před dvěma roky Kalousek hřímal: "Nesmí se už příště říkat, s kým půjdou lidovci, ale kdo půjde s lidovci."
Dnes mají jiný problém: Nestane-li se zázrak a lidovci nezískají zhruba tolik co komunisté, mohou se po volbách stát zbytečnými a půjdou do opozice. A to vážně neumějí.
Miroslav Kalousek věří, že se jim husarský kousek dvouciferného zisku poprvé v moderní historii podaří. Velké oči! Zdaleka to není jen proto, že mají v názvu "křesťanská".
Lidovcům se nedaří přesvědčit, že jsou alternativou jak k občanským, tak k sociálním demokratům. Jsou stále vnímáni jako doplněk, jako ten, kdo jen dotvoří vládu pravice, nebo levice.
Mladším, vzdělaným voličům (právě ti jsou teď volní) vadí jejich odpor k registrovanému partnerství, protidrogové či protipotratové moralizování. A tradiční lidovecké "Být vždy při tom" není pro generace mladších voličů dost cool.
