Několikahodinová zpoždění vlaků, běžná v těchto dnech, k realistickému přístupu zákazníků drah nepochybně povedou. Stejně realisticky by se měla zachovat i vláda.
V čele Českých drah, největšího státem vlastněného podniku, má podle pár týdnů starých informací dojít k personální změně. A zdá se, že současný generální ředitel Josef Bazala se rozhodl správní radě dobrovolně dodat dostatek argumentů pro své odvolání.
To, co firma pod jeho vedením provedla kolem změny jízdních řádů, nemá obdoby. Nejprve se změnily tarify tak, že zdražení odskáčou nejvíce lidé, kteří jezdí vlakem pravidelně a zaměstnancům železnice fakticky zajišťují živobytí. Lze očekávat, že v důsledku toho přestanou lidé jezdit vlakem a podniku citelně klesnou tržby. Dráhy mohou mít najednou s přísunem peněz problém takového rozsahu, o němž se jim ani nezdálo.
A aby toho nebylo málo, tak zoufalec, který se za ty peníze svěří do rukou železničářů, dostane na frak ještě jednou. Čerstvý jízdní řád navedl vlaky na tratě tak, že jsou neprůjezdné a stanovené časy není možné dodržovat. Obrovská zpoždění, která spoje nabírají, nemají v porovnání s řadou minulých let obdoby.
Opatrné a naprosto nevěrohodné omluvy na náběh nového jízdního řádu a výmluvy na výluky jsou zcela nevěrohodné. To, co lidé zažívají na nádražích, není nic jiného než totální kolaps.
Je nepochybnou skutečností, že údržba a rekonstrukce železničních tratí znamená vždy vážné potíže. Stejně tak je pravda, že sestavit jízdní řád je nelehká záležitost a vyžaduje značné znalosti a zkušenosti. Železničáři jsou však za schopnost se s tím vyrovnat placeni – a nelze ani náhodou tvrdit, že špatně.
České dráhy čekají dlouhé roky na skutečnou reformu. Na to, že budou konečně vystaveny konkurenčnímu prostředí a budou muset bojovat o peníze, které si dosud plnými hrstmi nabíraly podle poměrně zvláštních propočtů z peněz daňových poplatníků. Jediné, k čemu zatím došlo, je formální oddělení kolejí a nádražních budov od lokomotiv, vagonů a průvodčích. Vše dohromady však stále třímá pevně v rukou jeden management.
Odboráři jako jeden muž bojují za to, aby se nic kromě nadstandardně rostoucích tarifních mezd neměnilo. Krásná součinnost vedení státního podniku a odborů, narušovaná jen občasnou hrou na sociální konflikt, nemohla skončit jinak než podobným průšvihem. Reakce krajských samospráv, které začaly za zpožďování vlaků a neplnění závazků z řádně uzavřených a našimi penězi splácených smluv České dráhy na konci letošního léta pokutovat, jsou jen první jiskřičkou.
Bude hůř. Nové standardy Evropské unie také nebudou zajímat objektivní důvody a dráhy budou muset za zpoždění vyplácet náhrady rovnou podvedeným cestujícím. O objem pokut a náhrad by měl být zcela jednoznačně krácen nárok drah na úhradu ztráty z osobní dopravy a vedení firmy by to pak mělo promítnout do mzdového fondu.
Takhle by totiž fungovala privátní firma. A kvůli tomu, co se dnes děje, by měl už hořet autogen, který spálí naděje dnešních železničních náčelníků na dobré posty třeba v ČD Cargo, firmě, která bude spravovat vyčleněnou nákladní dopravu. Jestli zrovna z této společnosti má při privatizaci daňovým poplatníkům něco kápnout, musí být řízena od počátku úplně jinak než katastrofální mateřský podnik.
