Evidentně nemohou najít společnou řeč. A co bych jim řekl já, kdyby někoho třeba omylem zajímal skromný názor prachobyčejného občana?
Antibushistům bych vzkázal, že jen hlupák a pošetilec by jásal nad válečným konfliktem a s radostí bych si s nimi zazpíval okřídlené "válka je vůl", pocházející od někdejší brněnské hudební skupiny Synkopy 61. Ačkoli se z jejich hnutí pomalu stává nový myšlenkový směr a móda, přesto bych s nimi v lecčem dokázal souhlasit.
Antisaddámisty bych pak podpořil krátkým povídáním z dobře známých světových dějin dvacátého století. Alespoň pro mne z nich plyne ponaučení, že demokracie podpořená moderním humanismem euroatlantické kultury je čímsi nesmírně zranitelným a křehkým. Pokud v jejím čele nestojí morálně a osobnostně silní moudří lidé, snadno dojde k tragédii a v konfrontaci s barbary s pražádnou úctou k lidskému životu se principy "vlády lidu" snadno obrátí proti sobě samotnému. Z nedostatku síly a rozhodnosti bránit demokracii se tak třeba na světě nenašla země, která by se důrazně postavila proti nehorázným požadavků Adolfa Hitlera před vypuknutím druhé světové války. Svoji tehdejší zbabělost postavit se na stranu práva v dnešních dnech opakuje třeba Francie. Všichni se tehdy snad bláhově domnívali, že krvelačnou příšeru nasytí několik středoevropských států.
Po skončení války dostala demokracie za ušiska opět, a to již během Norimberského procesu s fašistickými zločinci. Hermann Goering před tribunálem stanul jako nejvyšší představitel někdejší Třetí říše a jejím jménem ve svých výstupech v podstatě svůj režim obhájil a odsoudil vítězné mocnosti. Nejlepší právníci své doby ho jen s velkými obtížemi nakonec dostali na lopatky. Podobná situace se dnes opakuje před haagským tribunálem soudícím zločince odpovědné za zvěrstva z doby balkánského konfliktu. Nasazení mírových sil OSN tehdy vyznělo jako trpká klauniáda, když dobře vyzbrojení vojáci v podstatě napomáhali při masakrech tisíců civilních obyvatel. I v Haagu demonstruje archaické vnímání demokracie svoji bezzubost. V ryze českých poměrech to znamená i absolutní neschopnost a nechuť vyrovnat se s komunistickou minulostí, což dokumentuje i fraška, jíž s podporou soudů hraje Alois Grebeníček obžalovaný z týrání politických vězňů.
21. století by údajně mělo být stoletím boje s terorismem, jak kdysi předpověděl moudrý Nostradamus. Civilizovaný svět by do něj měl podle mého názoru nastupovat poučený bohatými zkušenostmi z minula. Měl by si uvědomit, že humánnost je v dnešní době stejně důležitá jako odvaha a chladný rozum. A že skutečně nejde s každým oponentem hovořit civilizovanými komunikačním mechanismy. K Hitlerovi jsme si poněkud přiblble a prostoduše zvykli přirovnávat kdekoho včetně amerického prezidenta. Máme snad opravdu tak zkreslené povědomí o tom, kdo to byl skutečný Adolf Hitler?! A proto nebuďme "antibushisty" nebo "antisaddámisty", buďme anti- každému, kdo ohrožuje civilizaci, kterou nás dějiny povinují chránit.
Antibushistům bych vzkázal, že jen hlupák a pošetilec by jásal nad válečným konfliktem a s radostí bych si s nimi zazpíval okřídlené "válka je vůl", pocházející od někdejší brněnské hudební skupiny Synkopy 61. Ačkoli se z jejich hnutí pomalu stává nový myšlenkový směr a móda, přesto bych s nimi v lecčem dokázal souhlasit.
Antisaddámisty bych pak podpořil krátkým povídáním z dobře známých světových dějin dvacátého století. Alespoň pro mne z nich plyne ponaučení, že demokracie podpořená moderním humanismem euroatlantické kultury je čímsi nesmírně zranitelným a křehkým. Pokud v jejím čele nestojí morálně a osobnostně silní moudří lidé, snadno dojde k tragédii a v konfrontaci s barbary s pražádnou úctou k lidskému životu se principy "vlády lidu" snadno obrátí proti sobě samotnému. Z nedostatku síly a rozhodnosti bránit demokracii se tak třeba na světě nenašla země, která by se důrazně postavila proti nehorázným požadavků Adolfa Hitlera před vypuknutím druhé světové války. Svoji tehdejší zbabělost postavit se na stranu práva v dnešních dnech opakuje třeba Francie. Všichni se tehdy snad bláhově domnívali, že krvelačnou příšeru nasytí několik středoevropských států.
Po skončení války dostala demokracie za ušiska opět, a to již během Norimberského procesu s fašistickými zločinci. Hermann Goering před tribunálem stanul jako nejvyšší představitel někdejší Třetí říše a jejím jménem ve svých výstupech v podstatě svůj režim obhájil a odsoudil vítězné mocnosti. Nejlepší právníci své doby ho jen s velkými obtížemi nakonec dostali na lopatky. Podobná situace se dnes opakuje před haagským tribunálem soudícím zločince odpovědné za zvěrstva z doby balkánského konfliktu. Nasazení mírových sil OSN tehdy vyznělo jako trpká klauniáda, když dobře vyzbrojení vojáci v podstatě napomáhali při masakrech tisíců civilních obyvatel. I v Haagu demonstruje archaické vnímání demokracie svoji bezzubost. V ryze českých poměrech to znamená i absolutní neschopnost a nechuť vyrovnat se s komunistickou minulostí, což dokumentuje i fraška, jíž s podporou soudů hraje Alois Grebeníček obžalovaný z týrání politických vězňů.
21. století by údajně mělo být stoletím boje s terorismem, jak kdysi předpověděl moudrý Nostradamus. Civilizovaný svět by do něj měl podle mého názoru nastupovat poučený bohatými zkušenostmi z minula. Měl by si uvědomit, že humánnost je v dnešní době stejně důležitá jako odvaha a chladný rozum. A že skutečně nejde s každým oponentem hovořit civilizovanými komunikačním mechanismy. K Hitlerovi jsme si poněkud přiblble a prostoduše zvykli přirovnávat kdekoho včetně amerického prezidenta. Máme snad opravdu tak zkreslené povědomí o tom, kdo to byl skutečný Adolf Hitler?! A proto nebuďme "antibushisty" nebo "antisaddámisty", buďme anti- každému, kdo ohrožuje civilizaci, kterou nás dějiny povinují chránit.
