To je podstata teroru. Jaká by měla být podstata obrany proti němu? Přísnější bezpečnostní opatření, zní po každé nové vlně násilí.
Jistou ozvěnou je varování, že bezpečnost nesmí jít na úkor občanských svobod. Například manželka britského premiéra Cherie Blairová prohlásila, že Británie nesmí v boji s terorem oslabit své civilizační hodnoty.
Mezi protiteroristickými opatřeními, která by chtěl zavést její manžel Tony Blair, je i trestní postih nepřímého navádění k terorismu, čímž může být třeba nahlas vyslovená věta, že cíle Usámy bin Ládina jsou správné.
Nebylo by právě tohle z pohledu paní Blairové už trochu moc? Stíhat někoho za veřejně projevený názor? Je zřejmé, že kolize mezi bezpečností a svobodami je reálná, že nejde o pseudoproblém, uměle živený politickými zájmy a médii.
Co je pro jednoho nepřijatelné, třeba kontrola obsahu a možný zákaz internetových stránek, je pro druhého nejmenší, co by měly mít úřady právo dělat.
Všichni však také cítí, že něco se změnit musí. Jak z toho ven? Pro začátek by měl západní svět splnit aspoň to, na čem se už dokázal dohodnout. Evropská unie po Madridu deklarovala společný postup proti teroru.
Teď po Londýnu se dozvídáme, že spolupráce vázne už jen na tom, že státy stále nejsou ochotny sdílet s ostatními zpravodajské informace. A zvláštní zmocněnec EU pro terorismus Gijs de Vries prý stráví velkou část pracovního času přemlouváním jednotlivých zemí, aby vzaly své protiteroristické závazky vážně.
Svobody není třeba dále oklešťovat. Stačí konat tam, kde už má bezpečnost vykolíkovaný terén. Prostě nemluvit a jednat.
