Jako velikonoční nadílku dostala lesní cesta a říčka nejméně 3000 litrů oleje s obsahem ropných a dalších škodlivých látek. Tomu já říkám bohatá nadílka..
„Lidé jsou podivný tvorové“, problesko mi hlavou při shlédnutí jednoho z televizních Večerníků. Stále mi není jasné, proč se nad podobnými zprávami pozastavuji vzhledem k faktu, že podobné zprávičky slýchám několikrát týdně.
Ovšem ještě méně mi je jasné, proč to dotyčný tvor tak vlastně dělá. Jaké pohnutky vedou onoho tvora, aby úmyslně znečistil les, potok, loučku či nějaké jiné zelené místo jenom proto, aby ušetřil několik kilometrů, které má beztak proplacené od firmy, která ho pověří, aby nebezpečný materiál odvezl na místo jejího zničení?
Celé je to vlastně velmi zábavná hra. Jen si to představme. Máte před sebou jeden z nudných, stereotypních pracovních dnů. Zase musíte jet kamsi, abyste tam uskladnili cosi. Ale Vám se zkrátka dnes nechce, ať si říká kdo chce co chce, každý má přeci právo udělat někdy něco jinak než obvykle.
Drandíte si to tedy stezkou nestezkou a najednou… Přichází nápad! Proč bych měl vlastně jezdil tak daleko, vždyť tu je místa dost a jak je to tu pěkné, zelené.. Saháte po krabičce cigaret a hrabete si to před vůz. Tak málo stačí, otáčíte kohoutkem u cisterny a užuž ta olejovo-ropná krása vytéká na lesní cestu.
To je podívaná! Jak se ty kamínky obalené v oleji krásně lesknout! Zapalujete si cigaretu, dýmáte nad novou surrealistickou krajinou a vychutnáváte si tu nádheru. Trošku Vám sice bere na radosti, kterak celý proces trvá dlouho a začíná Vám vrtat hlavou, co byste řekli popř. myslivci, který by nemusel mít pochopení pro Vaše umění.
No co, říkáte si vzápětí, trošku bychom se kočkovali a při nejhorším bych mohl dostat pokutu 10 000Kč! Šmarja, 10 000 Kč! Leknete se, kriticky změříte cestu, jestli to za to stojí. Ale jo! Konečně hotovo. Uzavíráte kohoutek, odhazujete nedopalek a spokojeni jedete zpět na pracoviště s pocitem dobře odvedené práce..
Odškodnění se nekoná. Koho také odškodňovat. Práce požárníků a ekologů je věc samozřejmá, dobrák, který to nahlásil nemá nárok na nic, pachatel sáhne na část své výplaty a les si může trhnout nožičkou. Stačí přeci když tu bude trocha té zeleně, dokud dýchám já osobně.
Děti si mohou les prohlížet na stránkách Vlastivědy pro čtvrtou třídu a dědečkové budou moci svým vnoučátkům po večerech vyprávět neuvěřitelné příběhy z míst, kde voní mech, roste kapradí, při úplňku tančí víly, pod pařezy bydlí skřítci neposedové a do starého vykotlaného dubu si chodí liška Bystrouška pro svou šunčičku.
Je přeci tak únavné denně se podřizovat zavedeným zákonům a normám, nadarmo se neříká, že kradené chutná nejlépe, rychlá práce- dobrá práce, co oči nevidí to srdce neželí apod. Ne všemu se dá naučit z knih. Respekt a sebekázeň je záležitostí vrozenou. Nedá se změřit ani „přenést“. Že tedy někdo vylil chemikálie do lesa se dá hodnotit jako „mnoho povyku pro nic“. Nebo ne?
