Zatím však postup ministerstva vnitra vzbuzuje pochyby. Problematické jsou zejména zásahy a komentáře pana ministra Bublana.
On to byl, kdo navrhl detektor lži, komentoval i úspěch pana Kořistky při této novodobé inkviziční zkoušce ohněm.
Na jednu stranu je pochopitelné, když se ministr zajímá o velký případ politické korupce. Na druhou stranu by měl být maximálně zdrženlivý, když jde o pověst Mirka Topolánka, tedy největšího soupeře jeho šéfa Grosse.
Kdyby na panu Topolánkovi zůstala byť jen stopa špíny, sociální demokracii by to velmi pomohlo v tažení za ztracenou popularitou. Bylo by tedy čestné a rozumné, kdyby ministr potlačil zvídavost a vybral si zdrženlivost. Přílišné komentáře skutečně mohou svádět kritiky k tomu, aby ho nařkli z neférové hry.
To ODS činí, a velmi hlasitě. Mirek Topolánek a Ivan Langer mluví dokonce o nátlaku, manipulaci a falešných důkazech. Jejich rozčilení je pochopitelné. Ani oni však zatím nemají nic, čím by svá obvinění podložili. Kdyby totiž opravdu ministr, či dokonce premiér manipuloval vyšetřování v této věci, bylo by to snad horší než kupovat něčí svědomí za deset milionů.
Pokud vycházíme z principu presumpce neviny, nemáme nic jiného než Kořistkova slova. Politický život případu, skoro nezávislý na faktech, se však obrací proti ODS. Titulky typu Detektor: Kořistka nelhal musí Topolánkovu týmu nahánět husí kůži.
Politické tance kolem Kořistky by tedy měly ustat. Věc je příliš vážná. Ministr vnitra by měl jít příkladem a i pan Topolánek by měl zmírnit slovník. Aby nám v halasu a tartasu neunikla nejdůležitější věc. Pan Kořistka těžce obvinil ODS. Je na něm, aby svá strašná slova dokázal. Ne na ODS, aby se očišťovala.
