Citují zákon, který říká, že v základních a středních školách a učilištích není povolena činnost politických stran a hnutí.
To podle politiků znamená, že na školách nesmějí vznikat místní organizace a organizační složky politických stran nesmějí tamtéž organizovat partajní akce.
K tomu však podle politiků nedošlo - ve školách byli jako poslanci, neprováděli tam agitaci pro své partaje a nerozdávali žádné volební materiály. Debata byla o EU, ne o domácí politice.
Zákon tedy neporušili. Kritici si myslí, že ano. Do rukou jim hraje, že je právě před volbami. Školní besedy poslanců rok před volbami či týden po nich by si asi nikdo nepovšiml.
Obě strany se odvolávají na školský zákon. Co zákon vlastně upravuje? Že je třeba chránit žáky před politikou? Chceme ze škol udělat bigotní skanzen a už odmala cvičit žáky, že politika je svinstvo vhodné jen pro dospělé?
Ale nechat politiky besedovat se žáky je spíše žádoucí než nežádoucí. Ani předpoklad, že politici na besídce mohou jen získat, není jistý: mohou i tratit. Žijeme v otevřené společnosti, i žák má informace ze všech stran a umí uvažovat. Proto ho má škola cvičit: sbírej a vybírej. Nikoliv: chráním tě.
Kampaň proti politikům ve školách je proti smyslu svobody. Pokud by škola žáky sama vyučovala ve prospěch některé politické strany, bylo by to nekorektní - i když by to té straně asi hlavně uškodilo. Ale ukázat žactvu různé politické zjevy je dobré - budou je potkávat v životě a vidí je už dnes i mimo školu.
Kritici našich politiků si asi představují, že politici vnikají do škol s dryáčnickým halasem, rozjíždějí školní volební kampaně a lijí do bezbranných dětských mozků jed ze svých sekretariátů. Skutečnost je jiná. Politik patří k životu a není důvodu jeho existenci žákům tajit. Je to jev normální, ne škodlivý.
