"Zvládáme to, ale stojí nás to zbytečně moc sil," říká ředitelka Výchovného ústavu v Chrastavě Markéta Sochorová. Zatímco na ostatní chovance stačí několik vychovatelů, na čtrnáctiletého násilníka z Krupky musí od rána do večera dohlížet zvlášť vyčleněný urostlý asistent. Ten by měl jinak na starosti všech 44 dětí. ( o případu z Krupky čtěte zde)
"Jakákoli drobnost u něj vyvolává agresi. Stačí, když po něm učitelka chce, aby četl nebo psal diktát. Několikrát se na ně i rozpřáhl. Asistent mu však ruku včas chytil a zklidnil ho," popsala ředitelka.
V knize, kam se zapisují prohřešky chovanců, má zápis každý druhý den. "Zabiju tě. Zítra už tady nebudeš. Hodím ti to mýdlo do huby," čte Sochorová ze zápisů, jak s učitelkami mluví. Bije také ostatní chovance.
Měli jsme ho zabít, nemuseli jsme se tahat po soudech
Jeho cynickou povahu asi nejlépe dokresluje věta, kterou pronesl na adresu zbitého dvanáctiletého chlapce, který se z brutálního útoku dodnes nevzpamatoval a bere antidepresiva: "Měli jsme ho zabít. Nemuseli jsme se tahat po soudech." (o rozhodnutí soudu čtěte zde)
"Tu větu pronesl, když k nám nastoupil. Nemá žádné výčitky, je úplně bez citů," řekla Sochorová.
K jeho chování se při vynášení rozsudku vyjádřila dokonce i soudkyně, která soudila staršího z Romů a s mladším se tak setkala jen jako se svědkem. "Troufám si říct, že ho tu brzy uvidíme v jiné roli. Apeluji na veřejnost: Dejte si na něj pozor," řekla.
Čtrnáctiletý násilník nejspíš brzy skončí ve zvláštním zařízení pro děti s extrémními poruchami chování v děčínské čtvrti Boletice, kde jsou na podobné "případy" mnohem lépe vybavení.
"Diagnostický ústav v Liberci už jen musí dořešit přechod administrativně," řekl ředitel boletického ústavu Pavel Bártík.
