Marek Kvetán u svého díla Koberec, které získalo Cenu NG 333 udělovanou mladým umělcům do 33 let.

Marek Kvetán u svého díla Koberec, které získalo Cenu NG 333 udělovanou mladým umělcům do 33 let. - Praha (27. listopadu 2008) | foto: ČTK

Mladí umělci jsou v Národní galerii zmrazení na minus 333 stupňů

  • 9
Prakticky vše, co se v těchto letech napíše o Národní galerii v Praze, není bráno jako informace o dané konkrétní věci nebo jako názor na ni, nýbrž jako emotivní, zjitřené vymezování se vůči řediteli této instituce Milanu Knížákovi.

Tato personifikace, kterou Knížák cíleně a promyšleně přiživuje, řediteli NG vyhovuje, neboť mu umožňuje odpálit jakoukoliv, byť sebevěcnější kritiku coby osobní útok zhrzence, který má mocenské ambice a sám by rád opanoval největší galerii v zemi. Toto hloupé zaklínění však nesmí být důvodem k názorové rezignaci na to, co se v NG děje a co je v ní prezentováno.

Národní galerie a ČEZ

Vloni Národní galerie a Skupina ČEZ vyhlásily novou soutěž pro mladé umělce – a nazvaly ji 333 (šek na tolik tisíc korun obdrží vítěz).

V úvodním ročníku se laureátem stala skupina Ztohoven, která se nabourala do vysílaní České televize, simulovala atomový výbuch a měla kvůli tomu oplétačky se zákonem. Letos cenu obdržel Marek Kvetán za srolovaný perský koberec, který rytmicky prosvěcují stovky diod za doprovodu arabské pop písně.

Za mého mládí se něčemu takovému říkalo barevná hudba: vyštrachali jsme barevné žárovky, instalovali je do bedny smontované z prken nebo do kovového stojanu a tento výtvor potom blikal do rytmu pařby z magneťáku nebo gramofonu. Možná jsme si návod na zhotovení té malé české technické radosti přečetli v časopise Amatérské rádio. No nic, to jen, že principy zůstávají, ale jejich technické provedení a společenské ocenění se mění s časem...

Odškrtnuto – a sbohem

Daleko spíše než úroveň prací loňského a letošního ročníku soutěže 333 a smysl její existence vedle zavedené Ceny Jindřicha Chalupeckého se mi chce komentovat něco jiného: způsob prezentace 333 v respiriu 5. patra Veletržního paláce v Praze, kde je výstava instalována do 19. dubna. V respiriu na diváka dolehne siroba.

Expozice se ztrácí v nehostinných, polozapomenutých prostorách, schopnost této výstavy oslovit a obklopit diváka jako celek je téměř nulová. Kráčíte od exponátu k exponátu, pokýváte hlavou, u něčeho si řeknete, že to není vůbec špatné (například digitální fotografie Teri Varhol, neboli Terezy Vogelové), ale to je vše. Naprosto neinvenční, nekomunikující instalace působí jako položka, kterou si Národní galerie potřebuje odškrtnout – a sbohem.

S tímto dojmem "z místa činu" se adekvátně doplňují dvě skutečnosti. Vstupné na akci 333 je součástí vstupného do stálé expozice v paláci, takže základní cena vstupenky činí 160 korun. Tomu říkám servis mladému umění! A za zhlédnutí stojí internetové stránky NG – a nejen co se týče akce 333: taková informační a obrazová chudoba se u prezentace velkých galerií jen tak nevidí!

, Kavárna

Video