Donedávna bylo vyznávání islámu v Malajsii poměrně rozvolněné. Vláda však v posledních letech ustoupila tlaku opozice a zpřísnila vše od akademických po osobní svobody. Nedávné vyhlášky například zakázaly provozování jógy, slavení Halloweenu a kouření vodních dýmek.
Mladí lidé ze všech stran slyší, jak se mají chovat, a proto hledají něco, co není svázané přísnými pravidly. Braková literatura, která se prodává na trzích v ulicích hlavního města Kuala Lumpuru, se dohledům cenzorů úspěšně vyhýbá.
Knihy, které jsou charakteristické svým paperbackovým přebalem, má v oblibě i 24letá Anis Suhaila. Vyhledává je na internetu pomocí Instagramu a Twitteru. Poté vyráží do ulic Kuala Lumpuru, aby si vybrané tituly koupila na tržištích. Za měsíc je takto schopná přečíst až čtyři knihy. V té poslední byl třeba příběh chlapce, který vídá duchy.
Mezi náměty podle listu Southeast Asia Globe patří také příběhy o masožravých zombiích, náctiletých pašerácích drog a dokonce i těžko představitelný zabijácký kondom z vesmíru.
Taking on the big publishing guns ... pulp fiction #Malaysia style http://t.co/R84GHzpkR3 #publishing pic.twitter.com/bs8kCws0OH
Příběhy většinou sepisují mladí autoři a knihy pak vydávají nezávislá nakladatelství. Daří se jim naplnit přesně tu potřebu, kterou mladí muslimové hledají - útěk od konzervativní společnosti.
„Kvalita knih je různorodá, ale jsou napsány svěže a provokativně,“ uvedla Suhaila pro list The New York Times. Dodala, že někdy se námět dotýká i aktuální politické situace v zemi.
Oficiální stížnosti zvyšují knihám prodejnost
Od roku 2011 vzniklo v Malajsii více než 10 vydavatelů, kteří se zaměřují na brakovou literaturu. Někteří se specializují také na kritiku a poezii. Vydali už stovky titulů a podle odhadů prodali na tržnicích, internetu a v tradičních knihkupectvích více než milion knih. Malajsie přitom patří mezi země, kde lidé knihy příliš nečtou.
„Noviny podléhají cenzuře a dalším předpisům, jako je například zákon o urážce na cti. Fikce na druhé straně dokáže vytvořit scénáře, s nimiž se lidé ztotožní,“ prohlásil Amir Muhammad, vlastník jednoho z největších nezávislých vydavatelství v zemi.
Cenzuru v Malajsii uplatňuje zejména národní ministerstvo pro islámský vývoj. O brakovou literaturu se ale příliš nezajímá. Trvá mu nejméně rok, než se začne zabývat oznámením na nevhodnost konkrétního titulu. Pokud navíc přijde oficiální stížnost na nějakou knihu, jenom se tím raketově zvýší její prodej.
