Lidé, kterým je přes třicet, mají poněkud jiný názor. Většina z nich věří, že mládí končí kolem čtyřicítky. A že stáří začíná kolem pětašedesáti. Tento pohled je podle výzkumu typický pro většinu Čechů mezi třiceti a sedmdesáti lety.
U seniorů nad sedmdesát let se hranice mládí posunuje. Jsou přesvědčeni, že mladí byli až do sedmačtyřiceti let. V pohledu na začátek stáří se však od mladších nijak výrazně neliší. I oni to vnímají tak, že začíná zhruba po pětašedesátce.
Na hranici, kdy začíná stáří, se lidé všech věkových kategorií shodnou snáze: je to plus minus v době odchodu do důchodu, tedy kolem pětašedesáti let. Rozdíl je však v tom, co rozhoduje, že je člověk starý.
Pro mladé je to věk. Skoro třetina mladých si myslí, že odžitá léta spolu s odchodem do důchodu znamenají přelom, kdy je už člověk starý.
Generace jejich rodičů se naopak domnívá, že o tom, kdy je člověk starý, rozhoduje schopnost umět se o sebe postarat. V okamžiku, kdy už to nejde, je stáří tady. Je za tím cítit nevyřčená obava lidí středního věku – být závislý na cizí pomoci.
Ti, kdo jsou skutečně už v seniorském věku, tedy lidé nad sedmdesát let, mají pro stáří jediné měřítko: špatné zdraví. Míní: "Dokud je mi dobře, ještě nejsem starý."
"Je vidět, jak moc je u nás věk ikonou. Pro mladé je zlomem to číslo, kdežto starší vědí, že starý je ten, kdo se tak cítí," říká autorka výzkumu Lucie Vidovićová. "Pro každého byl v osmnácti třicetiletý člověk stařec, ale když se v tom věku každý ocitne sám, tak si tu hranici posune. Ale překvapilo mě, že mladí nezařazují lidi mezi staré ani tak podle vrásek a šedivých vlasů, ale hlavním měřítkem je právě věk."
Vnímání stáří se během pár let zcela jistě změní. "V roce 2007 bylo nejvíc lidí v Česku ve věkové kategorii 33 let. V roce 2030 budou nejsilnější generací lidé ve věku 54 let," píše se ve zprávě k výzkumu.
Vnímání věku se postupem doby mění. Ještě na začátku minulého století měli padesátníci před sebou už jen pouhých sedmnáct let v průměru. To dnes mají naději, že prožijí dalších třicet let života.
"Stačí se podívat na nějaký film pro pamětníky z doby první republiky," říká psycholožka Zdeňka Sládečková. "Padesátiletí muži i ženy tam byli uctíváni jako soucit vzbuzující starci a babičky, jejichž jediným úkolem je houpat vnoučata na revmatických kolenou," říká. To dávno neplatí. Určitě však stále platí slavný bonmot, že staří jsou jen ti, kteří jsou starší než já...
