Z této legendy zaznívá především strach z domácího terorismu, stejně jako pobídka, aby se k muslimům přistupovalo jako k cizím nepřátelům. Ozývá se v ní rovněž představa, že vyjít vstříc náboženským odlišnostem je nebezpečné. Vzniká falešná dichotomie, z níž jsou muslimové nuceni vybrat si buď západní a evropskou identitu, anebo údajně odlišnou identitu islámskou.
Vazba mezi vírou a ztotožněním se s evropskými státy však u evropských muslimů zřídka odpovídá stereotypu "Eurábie“. Rozsáhlá celosvětová studie Gallupova ústavu, která vyvrcholila knihou Who Speaks for Islam (Kdo hovoří za islám) s podtitulem Co si skutečně myslí miliarda muslimů, již napsali John L. Esposito a Dalia Mogahedová, obsahuje podrobnou a propracovanou analýzu postojů evropských muslimů. Výsledky naznačují, že náboženská a národnostní identita si nekonkurují, ale spíše se doplňují.
Virtuální islám
Muslimové žijící v Paříži, Londýně a Berlíně jsou silněji věřící než široká veřejnost, ale je u nich stejně pravděpodobné jako u všech ostatních, že se ztotožňují se svým státem a jeho demokratickými institucemi a že odmítají násilí.
Převládající legenda často pokládá mešity a islámská sdružení za prostory pro radikalizaci, ale já tvrdím, že někteří mladí lidé se od těchto pokojných institucí aktivně odvracejí. Snad je to tím, že pro mešity a islámská sdružení je těžké konkurovat příslibům útěchy dostupným přes internet, kde se mohou různé hlasy věnovat politickým otázkám, přiživovat se na křivdách po celém světě a šířit volání do zbraně, které se nakonec může projevit jako vražedné.
Právě na internetu někteří mladí muslimové podlehnou vábivému příběhu o islámu sestavenému těmi, kdo stojí za teroristickými útoky naší doby. Víme také, že ničivé dopady internetu na hrstku mladých lidí se netýkají jen muslimské obce, jak dokládají tragických událostí z Bridgendu ve Velké Británii, kde 17 mladých lidí, zřejmě ve spojení po internetu, spáchalo sebevraždu.
Prvořadá subkultura mnohých mladých muslimů je virtuální a působí na okraji muslimských komunit, ať už v Evropě nebo v islámském světě. Příběh, který předkládá, vykresluje svět sužovaný skutečnými nespravedlnostmi, jejichž jediným řešením jsou násilné činy, které údajně povedou k vítězství monolitického muslimského světa. Nepříjemnou pravdou, že tyto skutky mohou být teologicky nepřípustné, se netrapte; účel světí prostředky a jiná možnost opravdu neexistuje.
Takové vyprávění je svůdné, protože se trefuje do odcizenosti, již mnozí mladí muslimové cítí. Někteří mohou nepopulární a nespravedlivé zahraniční avantýry v Iráku považovat za příklady marnosti zákonného politického úsilí. Jiní cítí, že je dusí převažující zhoubný diskurz, který evropské muslimy líčí jako cizí, odlišné a podezřelé. Zákony zaváděné proto, aby vyčlenily a "perzekuovaly“ muslimy, a výroky dokládající islamofobii našich médií posilují absurdní představu, že ve skutečnosti jsme svědky "války proti islámu“.
Otevřít se sousedům
V muslimských obcích po celém světě je zapotřebí tento výklad světa zpochybnit šířením pravdy o tom, že islámská teologie zavrhuje násilí. Musíme znásobit své úsilí při oslovování svých lokálních komunit a osvětlit podstatu naší víry. Je třeba složit poklonu pevnosti nizozemských muslimů, již odolávají provokacím pravicového politika Geerta Wilderse prahnoucího po zveřejnění filmu, který může jedině přilít olej do ohně všeobecných předsudků vůči islámu. Muslimové v Nizozemsku reagují otevíráním svých mešit a snahou hovořit se svými sousedy.
Je kolektivní zodpovědností nepřistupovat k takovýmto problémům jako k muslimským záležitostem, nýbrž jako k potížím, jejichž řešení pozvedne hodnoty, na nichž se evropská společnost zakládá. Pojmenování pocitu křivdy, obklíčení a odcizení, jemuž mladí muslimové čelí, není vítězstvím extremistů. Jde spíš o vítězství evropských liberálních hodnot, poněvadž se tak prokazuje, že každý jedinec a každá menšina má stejnou cenu.
Nic nového v Evropě
Ani domácí terorismus, ani přítomnost muslimů bychom skutečně neměli považovat za něco v Evropě nového. Vzájemné působení islámu a evropské společnosti podnítilo rozkvět vzdělanosti a na Balkáně a ve východní a střední Evropě žije velký počet muslimů už stovky let. V 50. letech minulého století přijížděli muslimové jako přistěhovalci, Evropu přijali jako svůj domov a přispěli k obnově hospodářství ve válkou poničené Evropě. Muslimové jsou téměř ve všech oblastech života nedílnou součástí evropské mozaiky.
Všechny Evropany, včetně Evropanů muslimského vyznání, právem znepokojuje otázka domácího terorismu. Naše právo na bezpečí a život je prvořadé, stejně jako potřeba žít v prostředí bez předsudků a podezíravosti.
Bombové útoky ze 7. července 2005 v mém domovském Londýně to předvedly v ostrém světle. Oběti byly různých vyznání a ras, včetně muslimů, stejně jako hrdinové, kteří Londýnu pomohli postavit se tak rychle zase na nohy. Kolektivní poselství Londýňanů po 7. červenci 2005 bylo rozhodné a musí stát i poselstvím Evropy: nepřipustíme, aby nás takové ohavnosti rozdělovaly.
© Project Syndicate/Europe’s World, 2008.
