Takže dívka rakovině v květnu 2001 podlehla.
"Zdrojem infekce byl centrální žilní katétr (hadička zavedená do hlavní žíly, kterou se těžce nemocným pacientům podávají léky - pozn. red.). Dokonce jí dvakrát úplně vypadl z těla. Když ho propláchli, dostala dcera vždycky do půl hodiny vysoké horečky," napsal MF DNES Marian Novák.
Když jeho dcera zemřela, stěžoval si na postup nemocnice na ministerstvu zdravotnictví i u České lékařské komory. Dozvěděl se, že všechno bylo v pořádku.
To, že pacienti v nemocnicích, kam se přišli léčit, naopak zbytečně onemocní další infekční chorobou, je totiž v Česku celkem běžné. Přesné statistiky nikdo nemá, odhaduje se však, že se nemocniční bakterie zabydlí v tělech zhruba deseti pacientů ze sta.
"Někde se infekce z nemocničního prostředí objevují až u třetiny pacientů, jinde nám hlásí nulu, což je naprosto nemožné," podotkl hlavní hygienik Michael Vít.
Kritika do vlastních řad
Na problém v pátek upozornili sami lékaři - konkrétně chirurgové, kteří na svém sjezdu v Praze spolu s kolegy z celé Evropy přemýšleli, co s tím.
"Diskutovali jsme o tom, jak to co nejvíce omezit. Pro pacienty po náročných operacích bývá infekce, která způsobí v ráně zánět, i smrtelná. A taková úmrtí jsou zbytečná, lze jim předejít. Samozřejmě je to výzva do vlastních řad, lékaři se tomuto tématu vyhýbají," řekl šéf chirurgické kliniky pražské Nemocnice Bulovka František Antoš.
Potíž je podle chirurgů v tom, že nemocnice nejsou motivovány k tomu, aby si počty těchto komplikací hlídaly a přiznávaly se k nim.
"Systém postavený na tom, že nemocnice má údaj sama hlásit hygienikům a riskovat problémy, je represivní. Pak nelze čekat, že to jednotlivá oddělení budou poctivě hlásit, spíš, když jde o věc, radši ztratí dokumentaci," podotkl Vlastimil Jindrák z pražské Nemocnice Na Homolce.
Podle jeho názoru by se vše vyřešilo povinnými akreditacemi nemocnic, které jsou ve světě běžné. Akreditace nemocnice nutí v jejich vlastním zájmu splnit náročné podmínky včetně hygienických.
