A důvěryhodnost premiéra by jistě neutrpěla.
Dokud to však neudělá, i člověk, který neochvějně věří v poctivost všech politiků, si musí klást otázku - proč. A odpovědi se nabízejí jen tři:
1) Pan Gross je iracionálně naštvaný a prostě se zasekl.
2) K penězům se vztahuje nějaká složitá rodinná historie, jak už to v rodinách chodí, která by mohla vrhnout povážlivé světlo na jinak úctyhodné lidi.
3) Původ peněz by mohl zničit jeho politickou kariéru.
Pokud platí bod 1) nebo 2), lze pana premiéra chápat a držet mu palce. Svého práva být iracionálně naštvaný nebo nechat rodinné kostlivce ve skříni se však dobrovolně zbavil ve chvíli, kdy přijal vysoké politické funkce. Už minimálně šest let je tedy mužem s právem na soukromí omezeným.
Vyvstala však ještě jedna skutečnost, kvůli které je aféra s bytem nanejvýš užitečná. Sami poslanci se křižují a veřejnost se horší, když si zvýší platy o několik tisíc korun. Stanislav Gross však ukazuje, že do svých příjmů započetl i různé takzvané náhrady, které poslanci a další ústavní činitelé pobírají ke mzdě a jejichž využití a kontrola jsou krajně nejasné.
Nyní se ukazuje, že takové náhrady mohou sloužit k financování bytu pro mladé novomanžele. Lze říci, že takové využití náhrad je sotva v souladu s obecným míněním o tom, co by s nimi měl politik dělat.
Tento list několikrát upozornil na nepřehledný způsob odměňování politiků a navrhl, aby dostávali jeden, byť poměrně vysoký, zato kontrolovatelný plat. Sněmovna se zatím nikdy něčím podobným nezabývala. Nyní snad nastal čas - pan Gross nemusí být posledním politikem, který se ocitl v problémech kvůli neprůhledným financím.