Prodej by měl ukončit letitý právní spor, který začal v říjnu roku 1997, kdy na tamním hřbitově tehdy čtrnáctiletou dívku těžce zranila padající větev.
Dnes jednadvacetiletá dívka je od té doby tělesně postižená a je odkázána na péči ostatních. Rodina církev zažalovala a vymáhala na ní vyplacení bolestného a invalidního důchodu.
Zatímco v církvi se hovořilo o politováníhodné nehodě, zasáhla vyšší moc a soud shledal příčinu neštěstí v zanedbání ze strany katolické církevní obce.
Už před rokem soud církvi po mnoha námitkách církevních úřadů uložil povinnost vyplácet měsíční rentu ve výši 1450 zlotých (asi 10 200 korun) a jednorázové bolestné 350 tisíc zlotých (téměř 2,5 milionu korun).
Církevní obec však prý peníze nemá. Teprve když soudní vykonavatel Janusz Okonski začal odhadovat hodnotu neobvyklé nemovitosti, začala brát lodžská kurie situaci vážně a začala o řešení záležitosti jednat s dívčinou matkou.
Příkaz lásky k bližnímu si přitom vyložila poněkud vlažně a nabídla jednorázové vyplacení 100 tisíc (asi 700 tisíc korun) odškodného, což je mnohem méně, než jí uložil soud.
"Moje dcera si prošla peklem!" - Těmito slovy matka nabídku církve rázně odmítla a od té doby požaduje odškodnění s pomocí soudního vykonavatele.
Příslušná kapitula mezitím rozdmýchává nevěřícné hlasy: Nikdo přece neví, zda se té mladé dámě skutečně vede tak špatně.
To už ale Okonski zahájil neobvyklou misi. Soudní vykonavatel nyní zřejmě pošle cihlový kostel, faru, přilehlý hřbitov a další čtyři hektary pozemků do dražby.
"Všude jsem obvolával kolegy, ale v Polsku zatím ještě nikdo neprodával kostel," sdělil před časem deníku Gazeta Wyborcza. A protože o kostel se může ucházet jen konkrétní obec věřících, pochyboval o tom, že se vůbec najde nějaký kupec.
To ale nepočítal s Jerzy Urbanem, který byl v době stanného práva v Polsku mluvčím vlády generála Wojciecha Jaruzelského, a provokoval vydáváním satirického týdeníku "Nie".
Urban oznámil, že hodlá kostel koupit prostřednictvím nejmenované obce věřících. A polským médiím se s požitkem svěřuje s podrobnostmi svého ďábelského plánu - kostel by měl být přebudován na heavymetalový klub a na faře by mohla sídlit "eskortní agentura" - tedy nevěstinec.
Urban slibuje, že se bude informovat o zákonech, které vymezují prostor jeho podnikatelskému záměru.
"Pokud nebudeme smět odstranit oltář, nebudeme na něm pořádat žádné orgie," ujišťuje. A pokud tyto plány ztroskotají, dokáže si představit, že by areál mohl poskytnout příhodné prostory pro muzeum ateismu.
Věřící z Dalikowa jsou ovšem pobouřeni: "Kostel nedáme," opakovaně prohlašují v polských médiích. Chtějí napsat prezidentovi Aleksanderu Kwasniewskému i papeži.
"Ten šílenec si přece může svou čertovskou diskotéku založit ve Varšavě. Náš kostel a faru ať nechá na pokoji," rozhořčuje se postarší občan Dalikowa.
