"Pořádáme mezinárodní romskou konferenci podnikatelů. Ministerstvo zahraničních věcí pro ni propůjčilo areál zámku ve Štiříně, což je gesto, kterého si vážíme. Za měsíc se tam sjede asi dvě stě romských delegátů z celého světa," říká mladý Rom.
"Pořád se mluví ve spojení s námi o problémech a sociální politice, ale nikdy není slyšet o Romech-podnikatelích. Je pěkné, že se pro naše děti snaží kdekdo pořádat taneční kroužky nebo soutěže zpěvu, ale to nás neuživí. Když nebudeme pracovat a nerozhýbeme ekonomiku, nebude ani na vyplácení sociálních dávek těm skutečně potřebným," tvrdí Aleš Baran, jehož firma právě pracuje na stavbě železničního koridoru Přerov-Hranice. "A velice dobře," pochvaluje si ředitel výstavby koridoru Josef Fejt ze Železničního stavitelství Brno.
Jak se Romům podařilo získat zakázku, která je značně atraktivní i pro mnoho jiných firem? "Dalo velkou práci přesvědčit, že jsme spolehliví a že nejde jen o slova na papíře. Teď už chodí zakázky samy," krčí rameny Baran, jako by to byla hračka. O problémech, které firmě tmavá barva kůže jejích zaměstnanců a majitelů způsobuje, moc mluvit nechce. "Proč bych měl vidět všude jen překážky?" ptá se.
Teprve po chvíli zamyšlení přiznává, že se s rasismem a podrazy setkává denně.
"Vadí mi, že romské firmy skoro nemají šanci se dozvědět o možnostech čerpání různých grantů ať ze státu, nebo z Evropské unie. Nesurfuji denně na internetu. Podle mě je proto lumpárna, když úředník ví o dotaci milionu korun z EU pro romské podnikatele a nezvedne telefon, aby o ní dal vědět," rozhořčuje se Rom a ukazuje na dokumenty na stole.
"Jak se s Romy pracuje? To víte, že jinak než s lidmi z druhé strany," směje se. "Víc si totiž závidějí než ostatní. Kromě toho jsou mnohem pohodlnější. Když se Romovi řekne, že teď je půl hodiny přestávka, klidně odpočívá hodinu a půl," popisuje odlišný způsob života. "Nejvíc práce nám ale dá pravidelný odvoz. Romové mají totiž problémy dostavit se v určitou hodinu na určité místo," říká muž.
Cíle romského podnikatelského sdružení, v němž je jen z Přerovska deset stavebních firem, nejsou nijak malé. Aleš Baran však věří, že jsou reálné.
"Především nabízíme zdarma pomocnou ruku ostatním. Málokterý Rom dokáže vyplnit třicetistránkové dotazníky, které jsou nutné pro nejrůznější typy dotací. Problém je i v tom, že Romové často nečtou smlouvy.
Je nezajímá, kam dají razítko, hlavně, že mají zakázku," kroutí hlavou nad neodpovědností kolegů mladý Rom.
"Pořád se mluví ve spojení s námi o problémech a sociální politice, ale nikdy není slyšet o Romech-podnikatelích. Je pěkné, že se pro naše děti snaží kdekdo pořádat taneční kroužky nebo soutěže zpěvu, ale to nás neuživí. Když nebudeme pracovat a nerozhýbeme ekonomiku, nebude ani na vyplácení sociálních dávek těm skutečně potřebným," tvrdí Aleš Baran, jehož firma právě pracuje na stavbě železničního koridoru Přerov-Hranice. "A velice dobře," pochvaluje si ředitel výstavby koridoru Josef Fejt ze Železničního stavitelství Brno.
Jak se Romům podařilo získat zakázku, která je značně atraktivní i pro mnoho jiných firem? "Dalo velkou práci přesvědčit, že jsme spolehliví a že nejde jen o slova na papíře. Teď už chodí zakázky samy," krčí rameny Baran, jako by to byla hračka. O problémech, které firmě tmavá barva kůže jejích zaměstnanců a majitelů způsobuje, moc mluvit nechce. "Proč bych měl vidět všude jen překážky?" ptá se.
Teprve po chvíli zamyšlení přiznává, že se s rasismem a podrazy setkává denně.
"Vadí mi, že romské firmy skoro nemají šanci se dozvědět o možnostech čerpání různých grantů ať ze státu, nebo z Evropské unie. Nesurfuji denně na internetu. Podle mě je proto lumpárna, když úředník ví o dotaci milionu korun z EU pro romské podnikatele a nezvedne telefon, aby o ní dal vědět," rozhořčuje se Rom a ukazuje na dokumenty na stole.
"Jak se s Romy pracuje? To víte, že jinak než s lidmi z druhé strany," směje se. "Víc si totiž závidějí než ostatní. Kromě toho jsou mnohem pohodlnější. Když se Romovi řekne, že teď je půl hodiny přestávka, klidně odpočívá hodinu a půl," popisuje odlišný způsob života. "Nejvíc práce nám ale dá pravidelný odvoz. Romové mají totiž problémy dostavit se v určitou hodinu na určité místo," říká muž.
Cíle romského podnikatelského sdružení, v němž je jen z Přerovska deset stavebních firem, nejsou nijak malé. Aleš Baran však věří, že jsou reálné.
"Především nabízíme zdarma pomocnou ruku ostatním. Málokterý Rom dokáže vyplnit třicetistránkové dotazníky, které jsou nutné pro nejrůznější typy dotací. Problém je i v tom, že Romové často nečtou smlouvy.
Je nezajímá, kam dají razítko, hlavně, že mají zakázku," kroutí hlavou nad neodpovědností kolegů mladý Rom.
