SPECIÁL: VÝBUCHY V LONDÝNĚ
Je to vůbec poprvé, co zde udeřili fanatici věřící snad, že zabíjení nevinných je posune do posmrtného ráje.
Ale věc je ještě horší. Nešlo o žádný import teroristů, jako tomu bylo v případě 11. září 2001 nebo před rokem v Madridu. Ty čtyři vrahy z Londýna do Británie nikdo nevyslal, nepřišli zvenčí, ale byli "British, born and bred", tedy "narození i vychovaní v Británii".
Tedy v jedné z etnicky, rasově a nábožensky nejtolerantnějších zemí světa. Na tom, že byli muslimové, tak nebylo vůbec nic divného, vždyť muslimů žije na britských ostrovech přes dva miliony. A řada z nich asi vede stejně obyčejný, vcelku spokojený život jako rodina jednoho z teroristů.
Provozují své podniky, v garáži domku na klidném předměstí města mají dvě auta, těší se z toho, že jejich děti dobře studují, chodí v džínách, že jsou prostě stejní jako ostatní Britové.
Ale jak je pak možné, že ten bezproblémový teenager vezme batůžek s trhavinou a vypraví se rozmetat své spoluobčany? Netrénoval se přece v Afghánistánu v teroristickém umění, neprošel v tamním táboře vymýváním mozků.
Byl jen ve styku s muslimským prostředím své komunity, chodil do nejbližší mešity v okolí. Tedy, jak opakovaně upozorňují zástupci muslimů, do mírumilovného prostředí, jehož islámská víra zabíjení nevinných zapovídá.
Co zde tak fatálně nehraje? Ukazovat prstem není Britům vlastní, ale teď už to budou muset udělat.
Vystoupit proti radikálním klerikům, kteří si toleranci většinové společnosti vykládají jako její slabost. A vyzvat muslimskou komunitu, aby od slov odsuzujících extremisty a fundamentalistické duchovní ve svých řadách přešla k aktivnímu odporu.
Když to neučiní "mlčící" muslimská většina, může se o to samozřejmě pokusit okolní společnost. Ale to by bylo, jak muslimové jistě vědí, přesně to, co extremisté chtějí. Konec všeho.
