Politik, který v posledních dnech překročil vlastní stín, když vyzval své často mladé, vzdělané a ekonomicky zajištěně stoupence k protestům vůči konzervativní vládě.
A nevzdal se ani poté, co úřady vyhlásily vítězem pátečních prezidentských voleb jeho konzervativního soupeře, populistu a dosavadního prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Byť včera reformisty vyzval, aby na plánovaný mítink nešli: obával se totiž, že může dojít ke krveprolití.
Mír Hosejn Músáví při pondělní demonstraci v centru Teheránu.Kde se Músáví vzal? ptají se západní média. Z nebe nespadl. Podobných lidí má Írán, navzdory západním představám, dost.
Dubček? Jelcin? Músáví!
Architekt a manžel- Mír Hosejn Músáví se narodil 29. září 1941 v provincii Východní Ázerbájdžán. Do Teheránu odešel v sedmnácti, v roce 1969 tam dokončil studia architektury. Později se zapojil do odboje proti šáhovu režimu. |
Brzy přišla válka s Irákem (1980 až 1988), kterou nový režim i řada obyčejných Íránců považovali za pokračování revoluce. Bitva se sousedy zemi sjednotila i na etnickém základě: Arabové z Iráku vedení sunnitským diktátorem Saddámem Husajnem, podle Teheránu podporovaní nepřátelskými USA, přece útočili na šíitské Peršany.
Tehdy byl Músáví premiérem. Je prý jeho zásluhou, že se íránská ekonomika nepropadla na samé dno. Coby premiér chtěl pootevřít hospodářství světu, zaváděl tržní reformy.
Právě ekonomický pragmatismus jej pojí s klíčovým, když ne nejdůležitějším mužem porevolučního Íránu, s Alím Akbarem Hášimím Rafsandžáním. Exprezidentem z let 1989 až 1999, který proslul tvrzením, že i na šíření islámské revoluce se musí někde vydělat.
Rafsandžání v íránské politice umí chodit: skrze spřízněné duše kontroluje celá hospodářská odvětví, když nejdříve vyvedl Írán z izolace. Dohodne se s umírněnými konzervativci i reformátory: především o privatizaci, které je příznivcem.
Vede dva důležité sbory, které mají ve složitém íránském systému značnou moc. Co je pro Músávího důležité, podporuje ho. Zřejmě i proto, že nemá rád Ahmadínežáda.
Músáví není nastrčená figura
Což neznamená, že Músáví je jen nastrčená figura. Stal se tváří širokého reformního proudu různých představ politických i ekonomických. Músáví se v této řece jeví jako radikál už proto, že necouvl před konzervativní vládou. Jeho osobní agenda navíc byla odvážná: chtěl potlačit, ba zrušit náboženskou policii, která dává frustrovaným jedincům šanci šikanovat spoluobčany.
Músávího podporují v ulicích Teheránu desetitisíce lidí.Plánoval obsadit ženami ministerské i diplomatické posty. Mínil povolit vysílání soukromých televizí. Rozšířit svobodu projevu. Zastavit konfrontaci se Západem. A začal tím, že odsoudil Ahmadínežádovy názory na holokaust. Músáví nezpochybňuje holokaust, stejně jako většina íránských intelektuálů.
Islámskou republiku však sekularizovat nehodlá. V tomto je spíše Jelcinem než Dubčekem: na rozdíl od československých reformátorů roku 1968 se zdá být rozhodnut bojovat s přesilou.
